Nerezine

12.8.2005 - 19.8.2005

Vyjeli jsme z Brna kolem jedenácté večer. Na silnicích hustý provoz. Počasí střídavě déšť s mlhou. Cesta dlouhá a únavná…

Na trajektu už jsme vyhlíželi modro na obloze a byli rádi, že se blížíme k cíli. Na Lošinju opět déšť. Z trajektu jedem šedesátkou za dodávkou s povzbudivým obrázkem léta a šťavnatých pomerančů, ale šedá obloha nevěstí takovou pohodu v nadcházejícím týdnu. Po úzkých silničkách jsme dorazili a ihned vybalili karimatky, ze se plácnem na mokrý beton pláže, když konečně přestalo mrholit, ale druhý vůz, který s námi jel z Brna hlásil nehodu kousek před cílem.

Na první pohled dost hrůza – štěstí, že se posádce nic nestalo. Vybrali si dvoumetrovou škvíru ve dvěstěmetrové zídce podél cesty, aby tam zapasovali zadek auta. Na kluzkém povrchu místních silnic sjel řidič pravým kolem z krajnice a v hodinách auto otočil do protisměru. Oba byli připoutáni, nikdo zrovna nejel. Auto zůstalo viset na kamenech, plynová nádrž i potápěčské láhve vydržely. Bohužel je (a nás) neminulo zdlouhavé vyprošťování a návštěva policie. Odtah a pokuta je oboje stálo po dvanácti stech kunách. To je nemilý začátek dovolené. Ale - hlavně zdraví a auto také nakonec jezdilo, pomohla izolepa a kyblík s vodou :). Když jsme se konečně pozdě odpoledne ubytovali, na ponory už pomyšlení ten den nebylo, daleko milejší se nám zdála postel.

Počasí během týdne nebylo úplně ideální, ale na druhou stranu si nemůžeme zas tak moc stěžovat. A konečné skóre devíti ponorů nám přišlo celkem akorát. Krom na Lošinji pro nás již známých lokalit jako Školjiče, Osiru, Mišnjaku, jsme absolvovali i ponory na nová místa – Ustrine, vráček Fionu a velký vrak rozbitý příbojem u Unie. Ideální pro fotografování. Branko nás doprovodil při šnorchlování i s flaškou (i když jeho výstroj nebyla úplně standardní) a večer u šiši jsme diskutovali freedive i fotografie. Večery zpestřil i Láďa, který pod velkým slunečníkem v přízemí domu zřídil docela pěkné kino a každý večer promítl nějáký film. Samozřejmě jsme udělali i nočák na kterém jsme potkali dvě malé holky chobotničky, medůzu a mořského ďasa.

Zážitkem byl výšlap na Sv. Mikul (550m.n.m.) s nádhernými rozhledy, návštěva M. Lošinju a oblíbené pizzerie i plavba na surfu do Osoru (ty čtyři kilometry se nezdají – pěkná fuška). Konečně celé jedno odpoledne se nám o zábavu postaral Daniel, který nám ulovil čtyřkilového tuňáka a vranu…mňamka.
Předali jsme také dvě nové certifikace a protože holky bojovali opravdu statečně, patří jim velká pochvala a všem také dík za příjemný týden.