Tipy a triky

Tyto rady jsou myšleny jako inspirace, jak se zlepšit,posunout dál. Jsou přednostně určeny členům Trygonu = jsou to potápky, které navštěvují pravidelně bazény a samozřejmě již mají hotový nejméně základní kurz potápění. Pokud se rozhodnete cvičit podle níže uvedených rad, cviky budete zkoušet vždy na vlastní nebezpečí. Důrazně doporučujeme veškeré pokusy provádět pod dohledem nejméně druhého potápěče - buddyho, případně instruktora, pokud si nejste jisti.

Abychom úspěšně mohli řešit krizové situace, nesmíme podlehnout panice. Musíme si zachovat rozum. A to lze nejlépe tak, že jakékoli "příhody" (jako je zkopnutá maska nebo ztráta buddyho) jsme nacvičili a jajich řešení je pro nás samozřejmé, nevyvede nás z míry, nezpůsobí ani zrychlené dýchání natož stres. Tyto "příhodičky" jsou pro nás samozřejmou součástí potápění a nejsou pro nás situací krizovou.

K perfektnímu zvládnutí vede dlouhá cesta. Jak dlouhá nevím, myslím si, že ideál je nedosažitelný, proto je asi nekonečná. Každý z nás se má čemu novému učit, v čem se zlepšovat. A každá nová dovednost je oceněna vyšším sebevědomím, ale také vyšším uvědoměním si rizika. Odměnou jsou tedy příjemnější, delší (nižší spotřeba v klidu) a bezpečnější ponory.

Především jde o to ujasnit si pod vodou priority.

Tyto za každých okolností platí v následujícím pořadí:

1. dýchat dýchám-li, žiju, není kam spěchat nedýchám-li, musím prioritně řešit tuto potřebu - nemohu-li získat záložní zdroj plynu, musím vydechovat a snažím se dosáhnout hladiny
2. vztlak musím si být jistá, že mám pod kontrolou svůj vzlak, trim – neklesám, nestoupám a to ani při řešení krizových situací, umět se zastavit a tak v klidu vyřešit krize

… pak teprve všechno ostatní.

Tyto priority bychom měli průběžně kontrolovat i u svého buddyho.

Ať se děje cokoli, vždy mám nejméně pár vteřin na řešení situace. Mohu napočítat do tří, někdy do deseti, jindy do sta. Jedním z největších strašáků je představa, že pokud se něco pod vodou semele, musíte to řešit HNED. Hned ano, ale v rámci nejméně desítek vteřin, často i minut, nikoli jednotek.

Zde je pár tipů v čem se lze zlepšit i během pravidelných bazénů...

Vztlak

Správné udržování vztlaku je vizitkou potápěče – píše se v nejmenované učebnici OWD.
Co vše se pod tím pojmem skrývá? Především bych úplné začátečníky chtěla upozornit, že existují vedle sebe:

Vzlak – tj., jestli jde potápěč nahoru nebo dolů (bez pohybu, bez manipulace s výstrojí, v jakékoli pozici)
Trim – přeložit by to šlo asi jako „pozicování“ – tj. poloha těla (př. "v leže na břiše" nebo "hlavou dolů" nebo "na mořského koníka" = "ve stoje" nebo "na krovkách" = leže na láhvi atd.)

Co vše pod vodou ovlivňuje vztlak?

A+ Výstroj (množství závaží, síla a množství neoprenu, vztlak samotného BC, ploutví aj. výstroje atd.) a vzduch v ní (BC, suchý oblek)
B+ vzduch v plicích (co nadechnu a vydechnu)
(C+) pohyby (kopu-li nahoru jdu nahoru, mávnu-li rukou otočím se atp.) Pro samotný "vztlak" se však nehýbám! Proto v závorce. Jakýmkoli pohybem jej však ovlivním.

Pozn. k výstroji. Než se začnete vůbec zabývat vztakem, je nutné mít správně nastavenou výstroj. Věnujte tomu patřičnou pozornost, jinak nemůžete uspět.
- množství závaží - kolik potřebuji zátěže jste se jistě naučili v kurzu potápění. Pokud už jste to zapoměli, zalistujte dříve než zde, ve své knize OWD.
- rozložení závaží - dbejte, aby zátěž byla symetricky umístěna na vašem těle, tak, aby vás pod vodou nepřetáčela. Tzn, že pokud mám čtyřkapsový opasek a do pravé přední kapsy si dám 2kg, musím stejné množství dát i do levé přední. Není to stejné, pokud dáte do levé přední 3kg! Většinu lidí potom zátěž lépe vyblancuje ve předních kapsách (na zádech máte přeci jen několik kilo vážící ocelovou láhev). O bezpečnosti při rozložení zátěže pojednáváme jinde.
Pokud se tedy chci ideálně vyvážit, musím:
- neustále dýchat „stejně“ – pokud se potápěč soustředí, může zadržovat dech (ať už ve výdechu nebo nádechu) a pak, když se vyváží, začne dýchat a rozhodí mu to do té doby perfektní pivoting nebo hovering)
- přidat správné množství vzduchu do BC pro danou hlubku (V konstantní houbce se nemění tlak = nemění se objem = nemusím měnit množství vzduchu v BC)

Jak poznám správné množství vzduchu, abych byla vyvážena? Pokud se ani nehnu, zůstanu v dané hloubce, pouze vlivem nádechu a výdechu budu malinko střídavě stoupat a klesat.
Jak toho dosáhnout? Chce to začít perfektním pivotingem...

Pivoting: balancování na špičkách ploutví
– Potápěč „leží“ na dně břichem s vyfouknutým BC (rovně podobně jako by chtěl dělat klik – není vystrčený zadek, nejsou prohnutá záda, svaly jsou uvolněné, dýchání uvolněné, pravidelné – neklečím, dotýkám se pouze ploutvemi (ne koleny!) - nohy jsou mírně roztažené od sebe - stabilizace).
- Přifouknu do Bc vzduch, jen na vteřinku zmáčnu tlačítko – pustím a dýchám a čekám (musím vložit pauzu alespoň 10sec, abych viděla, co udělá A+B).
- Pokud nic, opakuji …několikrát…nespěchám... až při nádechu se začnu zvedat ze dna. Při výdechu bych měla znovu klesnout na dno.
- Lehoučkým prodloužením nádechu a výdechu bych měla být schopna balancovat v úhlu cca 50st.

- Nyní můžete vnímat, jak ovlivňuje Váš vztlak nádech a výdech. Uměle prodlužte nádech a výdech a pozorujte, co to dělá. Nezadržujte dech. Při potápění se kdykoli vyhněte zadržování dechu, proto místo "příkazu" nádech a zdržte dech, používám "příkaz" prodlužte nádech. Znamená to, že nadechujete pomaleji a trošku více než obvykle, ale jakmile dosáhnete "maxima", ihned začínáte vydechovat (opět pozvolna, trochu déle, můžete zkusit i "vymáčkout" z plic více než obvykle. (Pozor!!! – při "normálním" potápění je třeba dýchat přirozeně a nedovažovat se dechem – špatná ventilace může způsobit vážnou nehodu i smrt!!!)
- Pokud jste dobře vyvážení, můžete v pivotingu setrvat neomezeně dlouhou dobu (zkuste to nejméně 3min). Uvidíte, že většinou po chvilce, kdy zjistíte, že to funguje, se uvolníte. Tím opět dojde ke změně vztlaku (povolí svalové napětí, lehce se změní vztlak, navíc začínáte pravděpodobně "méně" dýchat). Poopravte si opět vztak do "ideálu" - budete muset malinko přifouknout.
- Pokud se však stane, že vás to "vytáhne" (přifoukli jste do BC moc vzduchu), začněte úplně od začátku = vyfoukněte všechem vzduch z BC a lehněte si na zem. Uvolněte se, pravidelně dýchejte a znova.

Nyní tedy umíte pivotovat. Dále se naučíme hoveringu.
Jde o cvik/stav při němž "visíte" v určité hloubce bez pohybu a manipulace s výstrojí.
Výchozí pozice: pivoting.
- Až perfektně minutu pivotuji, přidám ještě jednou trošičku vzduchu do BC.
- Malinko prodloužím jeden nádech (hned zase vydechuji, ale "normálně", uvolněně). To by mě mělo "zvednout" ze dna.
- Abych poznala, čeho jsem dosáhla, musím:
stále stejně, pravidelně a uvolněně dýchat
zůstat bez pohybu i když mě to někam otáčí ap., podvolit se, nechat se otočit třeba hlavou dolů. Málokdo má tak perfektně po těle rozloženou zátěž, že zůstane "v leže na břiše". Nechte se otočit, nebraňte se. Pro účel: umět se vyvážit, nám nezáleží v jaké pozici.

Poté záleží:
- jdu-li nahoru, musím celé znovu a přidat méně, nebo pouze prodlužit nádech bez přidání vzduchu do BC
- vrátím-li se na dno - jsem stále těžká (mám negativní vztlak) - je nutné opakovat (přidat trošičku, více nadechnout, normálně vydechnout)
- zůstanu-li "viset" mám vyhráno - pozn. je normální, že vás to začne přetáčet, uvolněte se
Opět, jako při pivotingu, si vyzkoušejte co to s vámi udělá, když se malinko víc nadechneš, když malinko víc vydechneš (pomalinku jedno po druhém), když kopneš ploutví dolů (budete muset poměrně pracně znovu ustalovat správný vztlak), když mávneš rukou...
Platí, že správně vyvážení jste tehdy, když dýcháte "normálně" = uvolněně.Nedovažujte se dýcháním, jen si vyzkoušejte, jak to funguje. I v hoveringu by jste měli být schopni vydržet několik minut i déle.

Trim

Jinak tedy "pozice". Tu ovlivníme:
- rozložením zátěže
- pohyby ploutví

1. Zátěž je třeba co nejlépe rozložit (v rámci možností) na těle tak, aby pokud se potápěč úplně uvolní, byla jeho pozice co nejbližší pozici, ve ketré chce plavat = "vleže na břiše". Není toho téměř možné při zachování bezpečnosti (tzn. dosažitelnosti a odhoditelnosti /alespoň části/ zátěže dosáhnout). Ale snažme se co nejvíce přiblížit. Aby tomu tak bylo, měl by mít potápěč "kýl" = nejtěžší místo - někde mezi pasem a rozkrokem. Velké rozdíly jsou mezi muži (většinou jim padají nohy) a ženami (většinou jim jdou nohy nahoru) - to způsobuje přirozeně odlišné rozložení tuků. Jsou však i velké individuální rozdíly mezi na pohled velmi podobnými typy.
Láhev vždy zůstane na zádech. Proto doporučuji:
- zátěž do opasku "cpát" hlavně do předních kapes
- pohrát si s pozicí láhve, případně i tvarem (krátká a "buclatá" lahev lze umístit výš a tím posunout těžiště více k hlavě, kdežto dlouhá, úzká posune logicky těžiště dozadu).
- využít na jacketech dovažovací kapsičky na zádech (u křídla lze chytit po kilečku na backplate u ramena)
- použít extra popruh na láhev se závažím atp.

2. Jelikož, jak jsem psala, téměř není možné ideálu dosáhnout, zbytek musíme "doladit" jemnými pohyby ploutví (tyto pohyby nás neposouvají dopředu, pouze udržují pozici těla).
Jistě jste si všimli, že když se koukáte do akvárka na rybičky, tak i když "stojí na místě", neustále šmrdlají ploutvičkami. No a přesně toto se můžete naučit i vy. V ideálním případě již umíte plavat tzv. žabím kopem. Pokud ne, začneme zde. Poloha při tomto způsobu plavání je ideální výchozí pozicí.

žabí kop

1. Vypusťte vzduch z BC, lehněte na dno bazénu na břicho.
2. Nohy ohněte v kolenou i v kotnících do pravého úhlu. Ploutve jsou tak vodorovně nade dnem. (= shora by se na ně dala postavit na suchu třeba sklenička jako na tácek)
3. Roznožte (kolena dejte od sebe), ploutve stále držte vodorovně . Při pohybu kolen od sebe tak hranou (bokem) ploutve proříznete vodu.
4. Nyní vytočte kolena, ne extrémě, ale jako by jste se snažili s koleny od sebe položit nohy po celé délce na zem a kotníky - listy ploutví tím nasměrujete, jako kdyby jste s nimi chtěli tlesnkout.
5. Nohy v kolenou lehce natáhněte (ne do propnutí!) a "tleskněte" listy o sebe. Pozor - kolena netlačte "do dna - pod sebe"! Tlesknutí však nedotahujte, než se listy dotknou (ve vzdálenosti cca 10-15cm od sebe)
6. Začněte rovnat nohy do výchozí pozice (= kolena u sebe, pravý úhel, ploutve vodorovně /z listů ploutví děláte "tácek"/).
Pohyb opakujete. A je to.
Není jednoduché vysvětlit správné provedení, ale jako první rada to snad pomůže. Podívejte se na video a přijďte to dotrénovat za námi do bazénu.

Ve stejné pozici, ve které plavete žabí kop (ramena, kyčle kolena v jedné úrovni, nohy v kolenou a kotnících v pravém úhlu), lze velmi pohodlně manévrovat. Můžete couvat, točit se, "stát". Jak tedy udržet pozici v trimu na místě? Nohama děláte, pokud je třeba takové pomalé osmičky. Neposouvají vás dopředu, ale pomáhají udržovat "padající nohy" nebo špatně rozložené závaží. Vysvětlit to neumím, proto přiložím video. Ostatní triky, couvání atp., jsem ochotná každému ukázat, slovy to popsat neumím.

Plavání

Platí: Hovering a trim + kop ploutví = plavání.
Hoverovat a udžovat správnou pozici již umíte, takže stačí dobře kopnout a můžete i perfektně plavat. Není to však pro každého tak jednoduché, jak se zdá.
Pokud se z hoveringu rozhodnete pohybovat, musíte:
kopat "vodorovně" - ne pod sebe nebo nad sebe (v tom případě by jste se dostali do jiné hloubky = změna vztlaku = nutnost opět pracovat s inflátorem a přidat nebo ubrat vzduch). Začátečníci mívají problém plavat "vodorovně".
Pro nácvik takového plavání:
1. Vyvažte se (stačí zpočátku do pivotingu).
2. Soustřeďte se celou dobu na uvolněné dýchání.
3. Pohybujte se velmi pomalu, tak, aby jste si stihli na každou "akci" (= nádech, výdech, kop, ohnutí těla ap.) uvědomit i "reakci" (= co to ovlivní)
Nyní budete plavat jako po sinusovce - kousek nahoru, hned zase kousek dolů, pořád dokola, třeba padesát metrů. Zkuste hlubším nádechem změnit pozici těla (hlavou lehce po úhlopříčce nahoru), plavat kousek nahoru (o metr - dva, tři uvolněné kopy ploutví), zde vzdechnout, ohnout se trochu v pase, natáhnout nohy k hladině (jako by jste chtěli metr nade dnem šnorchlovat s výstrojí). Dva nebo tři kopy by vás měli dostat opět ke dnu. Zde jeden hlubší nádech (změna pozice těla), hned výdech, následovaný kopem, dvěma, třema a opět jsem metr nade dnem, otáčím, vydechuji a plavu ke dnu. Žádné křečovité pohyby ap, vše je v uvolnění, nevadí, když uplavete jen pár metrů na vzdálenost! Jde o to, uvědomit si, jak ovlivní kopání pohyb nahoru/dolů.
Nyní si určete hloubku (ne těsně nade dnem, ale třeba ve 2/3m) a zkuste ji udržovat. Nejdříve si ustavte vztlak, poté pozici a nyní se pouze soustřeďte, aby jste kopáním lehce vzůru nebo dolů drželi hloubku. Jednou za pár minut se zkuste zastavit, napočítat do sta a znovu pokračovat.


Výstup a sestup

Maska a vztlak

Potápěč by měl být bez problému schopen udržovat vztlak i když mu náhle někdo skopne masku. Neměl by začít panikařit, neměl by začít ani zrychleně dýchat. Měl by být schopen rozhlédnout se a upozornit buddyho, že potřebuje jeho pomoc. (Buddy musí být vedle) Zečněme tedy prioritou dýchání. Jak se naučit dýchat klidně, když Vám teče do nosu?
Zčněte na hladině drže se kraje bazénu. Bez masky, jako by jste splývali, s automatikou v puse, zacpaný nos.
Postupujte pomalu, po drobných krůčcích, a hlavně svým vlastním tempem bez ohledu na to, kolik času to zabere těm okolo vás! Jakýkoli špatný zážitek vás posune zpátky o několik kroků, takže pokud to budete dělat na křeč, posunete se možná spíše k horšímu.
Postupně zkoušejte, co Vám ještě žádný problém nedělá a nikdy nepokračujte k dalšímu kroku, pokud nemáte zvládnutý předchozí cvik. Minuta na každý krok není žádný dlouhý čas. Největší a nejdelší dobu věnujte prvním třem krokům.

1. vleže na hladině, bez masky, s regulátorem, zacpaný nos (držím si rukou), dýchat – dlouhý nádech, dlouhý výden (nic extrémního, cca 3-4doby každý), důležité – uvolnit se, uvolnit krk, šíji, mimické svaly (křečovité sevření očí)
2. to stejné, ale otevřít oči. Aby vydechovaný vzduch nešel do očí, je nutné se „dívat“ dolů, možná až lehce na vlastí ploutve
3. stejně jako bod č.1 ale pustit nos, dýchám pusou (pokud teče do nosu, přeskočím tento a dělám 4b)
4a. stejně jako krok č.1. ale vydchnout každý pátý výdech nosem. Pokud začne potom nasávat nos vodu, opět chytnu nos, držím ho zacpaný a až do úplného uvolnění se vrátím ke kroku 3. Pokud vše ok, přeskakuji rovnou na 5 4b. jako bych smrkala nechám vzduch proniknout povolenými prsty
5. z hladiny se zanořuji do malé hloubky – stačí lehnout do 1m – 2m ne hlouběji. Lepší ležet než klečet (vzduch jde při kleku do očí). Zpočátku mám zavřené oči, zacpaný nos, a opakuji postup z hladiny (1. uvolněnní 2. otevření očí 3. puštění nosu 4. výdechy nosem) – a vynořuji se
6. to stejné (5.), zkusit a.) pivotovat b.) odepnout a zapnout manometr (jde o to zaměstnat mozek také něčím jiným a přitom stále v pohodě dýchat. Jakmile nejste v pohodě, znovu zacpat noc, oapkovat celý cykus bez ohledu na to v jaké fázi se nacházím – nechat manometr manometrem. Opakovat tak dlouho, až to zvládám jako brnkačku)
7. ponořím se stejně jako v bodě 5. a 6. s maskou v ruce. Spousta lidí, kteří mají s vylíváním masky problémy, změní dýchání už v okamžiku, kdy vezmou masku do ruky a představí si, že jí budou nasazovat. Abychom toto odbourali, opakovaně masku pouze pod vodou přiložíte k obličeji (nepřetáhnete pásek, nevylijete vodu) a znovu odložíte na dno, pořád je prioritou uvolněně dýchat.
8. masku nasadím pod vodou i s páskem, ale nevylijju, opakuji
9. masku pouze přiložím, vyliju, znovu odložím
10. teprve teď masku nasadím a vyliju

Pokud kdykoli začne téct do nosu, veškerou činnost zastavím a soustředím se pouze jen a jen na dýchání dokud se úplně neuvolním. Pokud mi neustále do nosu pod vodou teče, nesnažím se mermomocí nos pouštět. Nos držím, pak zadržím na chvilinku dech, nasadím masku a přes silikon znovu nos chytnu. Vyliju masku na několikrát jako bych smrkala. Důležité je uvědomit si, že se lze vynořit na hladinu bez poškození drža si nos. Nijak nám to neubližuje. Proto je nejdůležitější zachovat klid, uvědomit si, že když si nos držíte, nehrozí Vám nic a vy zvládnete vyřešit tu situaci (třeba i výstupem bez masky drža si nos s parťákem za ruku – vždyť si to nacvičte, je to mnohem lepší varianta než si v panice přivodit barotrauma. Navíc psychicky vám víra, že to zvládnete pomůže zpětně a příště se v nácviku dostanete dál.

Pokud vám samo vylívání masky nedělá problém, zkuste se naučit vylívat masku na malý výdech (vnitřní objem masky nebývá větší než 250ml)
a.) Zkuste si masku přitlačit lehce k čelu na rámečku jednou rukou. (Spousta lidí cpe palce na spodní okraj a masku odtahuje od obličeje – je to mnohem méně příjemný a nepraktický způsob vylití . Zkuste to jednou rukou!)
b.) Vylévat masku v pivotingu a hoveringu – tzn. v neutrálním vtlaku – ne vkleče na dně. Udělejte si perfektní pivoting. Sundejte masku. Soustřeďte se na dýchání - nemělo by být jiné než předtím než jste masku sundali. Nechejte si dlouhou dobu na „vydýchání“ a uvolnění. Masku nasazujte. V případě, že Vás to „tahá nahoru“ Začněte prvně s předchozími cviky! Uvědomte si, že Váš výdech je kolem 2litrů – zbytečně – nevydechujte při vylívání masky víc než obvykle, pouze přepněte z úst na nos.
c.) Zkoušejte (i v bazéně) vylévat masku v kapuci a rukavicích.
d.) Zkoušejte vylévat masku i při plavání v různých pozicích - na boku, vzhůru nohama.

Zkuste si plavat bez masky, zkuste bez ní vystupovat (naučte se nejprve precizně vyvažovat a vystupovat s maskou!)
Později je nutné zkoušet v různých podmínkách (otevřená voda) a za různých stresujících situací (doporučuji důrazně dohled DM nebo Instruktora). Nácvikk v bazéně není vše.