Prodloužený víkend v Chorvatsku

5.5.2005 - 8.5.2005)

První prodloužený víkend letošní sezóny na Jadranu se konal za účasti mnoha začátečníků :-) Počasí nebylo nejhorší, ale na lenošení v plavkách na palubě či šnorchlování to také nebylo :-(

Středa 4.5.2005 - Po zařízení všech pojistek, certifikací, půjčení věcí a nabalení auta vyrážíme...do TESCOa nakoupit základní potraviny. Původní odjezd z Brna kolem jedenácté se tímto zdržel a rakouské hranice překračujeme až v půl druhé. Otevíráme flašku vína a téměř ještě za bouřlivých hlášek tipu "Já v autě nikdy nespím" zalamujem hlavy a všichni čtyři usínáme :-) Chudák řidič Čuma :-(



Čtvrtek 5.5.2005 - Po deštivé noci nás na Krku přivítala zatažená obloha. Dorážíme k divcentru před osmou ráno a jdem rovnou spát. Briefing a první ponor absolvujeme odpoledne. Ve 13h mrholí a my vyrážíme na první dive ze břehu. Teplota vody podle Suunta nepřekračuje 13C. Ajjaj. Při plavání to jde, sundávání masky ve dvou vrstvách kapucí a rukavicích už je horší. Všichni statečně bojují a po vynoření máme nový objev - studí i oči! Po ponoru je téměř nutností se zahřát sklenkou něčeho silnějšího a tak sedíme statečně (venku je asi 12C) na pěkně velkém balkóně. Brzy nás však zmáhá únava.



Pátek 6.5.2005

Sobota 7.5.2005 - Budíček v půl osmé, nabalení výstroje, zastávka v pekárně a už vyplouváme na pohodlné dřevěné lodi Miki (cca 20m délka) na Plavnik. Ve druhé zátoce absolvujeme oba páteční ponory. První zátoku si necháváme na sobotu. Počasí se umoudřilo a vylezlo i sluníčko. Do přístavu se vracíme kolem šesté spálení.

Dny příjemně uplynuly. Většina začátečníků dokončila poslední povinná cvičení a stávají se z nich samostatní potápěči. Nekomentujem to a necháváme pasování do řádu potápěčského na schůzku v úterý na Trygonu.



Neděle 8.5.2005 - Vstáváme ještě dříve než předchozí dny. Čeká nás přejezd autem do Šila a odtud lodí pokračujeme na vrak Peltastisu. Jak se v přístavu zdá, je moře i přes zamračenou oblohu klidné. Ještě než však skočíme do vody, je jasné, že budou pěkné vlny až vylezem - zvedá se vítr. Zanořujem se podél stožáru ze šesti metrů na horní palubu, která začíná kolem 17m. V 11C vode obeplaváváme vrak a po třiceti minutách se otáčíme k výstupu. Bezpečnostní zastávka a pak boj s vlnami při výstupu po žebříku. Nakonec ještě trochu vymrznem po cestě do přístavu a je to za námi. Pro tentokrát to byl poslední ponor.



Počasí nám nachystalo náročném podmínky. Teploty přes den nebyly nic moc a ve vodě vydrželi déle jak 40min jen otužilci a instruktoři v sucháčích. Také viditelnost nebyla místy větší než 10m což na moře není ani zdaleka průměrné. Musíme se také přiznat k několika komplikacím s výstrojí. I přes to zvládli všichni cvičení v pohodě a vyrovnali se s překážkami jako vyspělí potápěči. Proto jim patří zasloužená pochvala a gratulace k získání certifikace owd.