Bali 2007

3.11.2007 - 11.11.2007

Několik fotek, reportáž a video z našeho výletu na Bali

Sedím na terase v Selangu a trpím jako kráva, co se vleče vedle nás po rýžovém políčku. Nyní je zcela žluté a vyprahlé , jak je tomu na Bali vždy po období sucha. Je 04.11.2007 a 31 lidí jako ,,jeden muž ,, do sebe leje ledový Bintang 0,7 ltr. aby zvládli aklimatizaci na neskutečné vedro – až 37 st. C. ve stínu.

Vlastně ani moc nesedím, spíš jen visím na své zdravější polovině „výtrusníku“. Z té druhé- mnohem větší – mně zde tahá ochotný lékař výpravy vodu, co tam zlobí po havárii na crossu . K tomu se přidal zánět žil a aby toho nebylo málo ještě přiškvařená levá noha …chybějící desinfekci nahradila WHISKY Tulamor s aplikací zvenčí i zevnitř a obraz pisatele článku je zde – po těle je spíš „ mrzák“ než potápěč , který se těší do vod Indického oceánu v okolí Lomboku, Lemboganu a hlavně na světoznámých lokalitách BALI.


Naštěstí tomu tak není na duši: včera jsme měli den plný pohody a „slunce v duši “. Celý den jsme strávili ve vodě co má mezi 29-31 st.C. A viditelnost byla jako ve studánce. Večer k nám na resort přijeli zástupkyně místní taneční školy, co vyhrává místní soutěže folklóru a to je vždy velká paráda – viz. foto . Místní tance nám vyhovují : hodně pracují ruce , prstíky se kroutí a koulí se očima - žádné disco.
K tomu nám udělali v kuchyni 3 obrovské fišle zvané „MAHI-MAHI“ a to nemělo chybu . 8x byl vyhlášen přídavek pro gurmány. Tak to byl skvělý závěr dne po dvou ponorech, které byli nádherné……

Před 10-ti dny jsme dělali první ponory v Tulambenu na světoznámé lokalitě WRACK Liberty USAF a následně na stěně DROP OFF. Již 100x popsanou krásu umocní čistá voda, která měla opět neuvěřitelných 29 ale i 31 stupňů v zátoce. Potom stačí i mírný proud a člověku je nepříjemné horko. Naše skupina „propotila“ neopreny již třetí ponor, kdy návrat ke břehu nás prověřil až na dno sil, a pochopitelně i vzduchu rychle ubývalo . Někteří při dosažení břehu neměli ani 20 BAR Ale ponor to byl super!

I další ponory okolo i uvnitř rozlomeného vraku byly famózní – navíc ve společnosti spousty ryb. Nechyběl strážce NAPOLEON, klidná obrovská BARACUDA i MURÉNY. Hlavně není pravda, že tisícihlavý vír tuňákovitých stříbrných ,, karasů,, / Bigeye Jackfisch/- místní snědli.
Denně jsme při proplouvání trénovali orientaci v hejnu bezpočtu rybích těl… Kdo to nezažil, těžko pochopí pocity potápěče, který nevidí z hejna tisíců rybích těl ven ! To už ale padáme do 20-25 metrů, kde marně hledám kapitánovo WC, které jsem zde před lety viděl…. Proplouváme mezi pláty železa, traverzami a komorami bývalé transportní lodi, které jsou obrostlé korály všech typů i barev. Cestou okolo zádi potkáváme agresivní ochránce sasanek ,,NEMA,, a na písku nad lodi nás překvapí slušné stádo illic – hadovitých úhořovců, větších než ty, co známe z Dahabu.
A tato loď tvoří historii i monument pláže pod sopkou Gunung Agung !

K dobré náladě přispěje storry , když si vybavím co udělal malý banán, co mě doslova vnutil náš GUIDE Nengan . Na konci ponoru zkouším, co s ním udělá ta černá ryba přede mnou. Než uloupnu slupku, tak je na mé ruce velké hejno snad 15 –20 „kaprů“ a ti svým pohybem zcela dezorientují skupinu Japonců, co plavou těsně vedle nás . Okolo vypuká boj o žvanec a ryby šílí…Japonci začínají mít oči kulaté a jsou nervózní…. Naprosté zděšení končí za pár vteřin sežráním banánu a ryby se okamžitě zklidní. Japonci nakonec také, ani jeden nešpuntoval….

Také jsme měli nehodu !!!

Marek se nám trochu počůral – ale tak, že šel na „malou s jeho ,, Banana“ a šel to udělat na okraj rýžového pole. Hráz nevydržela, Marek se odporoučel do naředěného bláta a dál to byla klasika…Všichni se řehtají ale věrný buddy Renata ho od bláta umyla vodou z PET láhve, ale prý byl ,, voňavý,, ještě večer.

Další ponory děláme na „CORAL GARDEN“ , uprostřed Tulambenské zátoky. Tento ponor byl jedinečný pouze zvláštním rekordním parametrem :
14 lidí šlo na ponor v zátoce, kde nebylo ve vodě nic, dosažená hloubka 6-7 m a viditelnost mizerná. Ale za vnuceného nepovinného průvodce platil každý po 5 Euro !!! Na moje protesty bylo řečeno bossem : Good bussines ! / netřeba dodávat pro koho asi…/.
Zcela jiná je situace na „DROP OFF“ , kde na několika exceletních ponorech narážime na vše, včetně žraloka šedého a máme první excelentní foto. Petr stihnul dokoce klip, který v téměř 50m hloubce se jeví jako super. Je pravda, že později na Selangu už bylo žraloků víc a byli i větší, radost však citíme z každého kousku ……
Náladu ještě vylepšila večerní BARACUDA in grill, co nám kuchařka Komang s Ketuth udělali a po 20ti kilové rybě se jen zaprášilo. Byla řádně propečená a koření chtělo zalévat, ryba má plavat. Místní BINTANG o 0,7ltr je skvost !!! Dokonce ani přepsaná cena na 18000 nás nedokázala odradit a nálada byla skvělá.

A logicky došlo na vztyčení vlajky TRYGON/BALI 2007, kterou kapitán JACK SPARROW vztyčil a tím dal svůj oficiální souhlas k naražení soudků rumu pro všechny přítomné !!!
Nekonečnou řadu lahví jsme svorně zdolávali u bazénu, kde sotva kdy bylo tolik rozjařených lidí současně… Až do rána, kdy JACK SPERL skokem z 1. patra dal večirku korunu a jeho přežití bylo jako zázrak .


NUSA PENUDA (sousední ostrov , hodinu plavby JV od Bali )- za mantami a měsíčníky.

Již první ponor ve studené vodě 22 stupňů nás rozdělil na ty, kteří si myslí že to průvodce nezvládl už při brífinku a na ty co si myslí, že to udělal vědomě a jako podraz – prostě neoznačil místo, kde manty jsou, vzal kameru a zmizel. Ještě než se ztratil, na jedné ze dvou lodí popsal zátoku kde ksme zastavili s dvěma loděmi, naznačil odkud kam můžeme a v jaké hloubce, ale pozor – ne ke skalám!! To byla „cenná“ rada, vlny tam mlátili tak, že jen sebevrah by tam naplaval. Manty byly u šutru v cca 5 metrové hloubce, kterou první skupina podplavala a minula zleva, kdežto druhá skupina vedená Milošem vysněné Manty minula vpravo a po 35 minutách okolo 20 – 25 m jsme to vzdali – zima ve vodě / 22 st / a nikde nic.

První skupina však pomalu vylézala na svoji loď a zdálky pokřikovali, že ,,cosi jako manty ,, viděli. Nebrali jsme to vážně a přece se nedáme hecnout… Prostě tady nejsou…
Dál jsme zklamaně čekali na Jirku, ale ten stále s kamerou nevylezl z vody. Až se konečně objevil, vpadl na loď s tím, jedeme na druhý ponor, cca 35 minut zpět směrem k Bali , na místo drsných proudů – CRYSTAL POINT.

Jirka však září, kouká na kameru a já začínám mít pocit, že nekecá že ,, on,, Manty naotčil . Opravdu , má je !!!----, ale my bohužel ne!!
Bez zaváhání velím STOP! – a zpátky s lodí do zátoky, kde opravdu Manty nalézáme za 2 minuty – když je nám náš guide označil. To ovšem mohl a za 80 Eurový výlet to měl udělat hned, když jsme šli do vody… Těžko pochopit proč tolik soutěživosti či co to je !

Těžko vyvracet názor těm, kteří tvrdí, že jsme mu zaplatili výlet aby si novou kamerou natočil manty kde věděl že jsou a nebyl u toho rušen „nějakými žabaři“ – co jej ovšem platili. Korunu tomu nasadil večer, kdy dal na stůl svůj noťas a precizní záběry se pochlubil všem!! To bylo silné kafe a měl jsem dost práce aby to nebouchlo. Tato příhoda moc ,,tepla,, mezi reportéry nepřinesla a Petra jsme museli docela krotit…Něco si vyříkali ale zcela naprovit to už nešlo … a do konce é byl Jirka ignorován z veškerého dění a nikomu moc nechyběl…

Další pokračování příště.

Miloš

VÝLETY:

Bali není jen potápěčská destinace – je to místo plné bohů, chrámů, vodopádů, pláží a úžasných lidí. Místo jako stvořené pro poznávání jiné kultury a jiného přístupu…
Není to nijak veliký ostrov, přesto nemáte šanci během 14 dní (ani 3 týdnů) navštívit všechny jeho atrakce. My jsme si zvolili takovou všeho chuť a navštívili:

1.) Bílý chrám neboli balijsky Pura Lempuyang Luhur
Výlet začínal na parkovišti uprostřed pralesa. Už sama cesta autobuskem sem byla silným zážitkem. Nejen že na poutní místo, odkud vychází místí ke svaté hoře, vedla ještě užší silnička než je na většině ostrova (takže jsme se sotva vešli, přestože to nebyla jednosměrka). Také její zákruty a stoupání bylo neuvěřitelné – ti v poslední řadě minibusu se nacházeli střídavě až 2m pod řidičem, při jízdě strmě do kopce. Naštěstí nám bohové byli nakloněni a my štastně mohli vyrazit do hor.
Cestička pralesem postupně vykazovala stále menší a menší známky civilizace až zbyla jen blátivá stezka pro pěší obklopená prapodivnými stromovými velikány. V mlze okolo se ozývalo spousta cizích zvuků a skřeků a do nosu se nám drala divoká intenzivní vůně (nebo smrad?). Neviděli jsme ani papouška, ani opici, jen jsme dali přednost v chůzi zleva přecházejícím mravencům, přesto byla dvouhodinová náročná procházka intenzivním pralesním zážitkem. Kdo chce „ochutnat“ jungle, může si tu lehce splnit sen.
Na vrcholku hory Gunung Lempuyang (1058 m.n.m.) se rozkládá najvyšší a nejsvětější část Bílého chrámu. Měli jsme to štěstí, že se zrovna začínali scházet hostí na chrámový ceremoniál. A tak nejen, že p. Vedoucí usmlouval jeden kokos jako odměnu pro nás místo, aby padl jako obětina pro božstvo, ale navíc jsme při jeho chroupání měli možnost shlédnout obřad. Za cinkání zvonečku v techno rytmu tu mnich odzpívával motlitbu déle, než jsme na sluníčku vydrželi. Naposledy jsme si vychutnali krásný výhled z vrcholku (kromě našeho ubytování na pobřeží byl úžasný pohled také na Gunung Agung)
Vydali jsme se druhou stranou kopce, po neskutečných 1700 schodech dolů k hlavní části chrámu a ještě níž do vesnice Bangale. Cestou jsme potkali bandu makaků, kteří si očividně na část schodiště dělali nárok. Naštěstí jak jsme se courali, stačili nás dojít věřící, kterým skončil obřad a jejich pes opice zahnal do džungle. Nohy nás řádně bolely, když jsme hrdinně odmítali odvoz na skůtrech místní omladinou, že poslední část po silničce dojdeme, nejsme žádné máčky. Dobelhali.
  Hlavní část impozantního bílého chrámu, jednoho z devíti Balijských směrových chrámů, je umístěná s výhledem na svatou horu a i nám, zarytým odpůrcům veškerého uctívání božstev, se lehce zatajil dech nad tímto duchovním místem.

2.) Bazény s delfíny v městečku Lovina, Bird & Reptile Park v Ubudu
I přes rozmlouvání našeho rádoby průvodce jsme se jeden den vydali po severním pobřeží do Loviny, abychom tam absolvovali program místního luxusního hotelu a dvacet minut si zaplavali s delfíny. Byli jsme velmi mile překvapeni. Za 250tis Rp (asi 550,-Kč) jsme si užili opravdu několik desítek minut ve vodě, kdy nás doslova obskakovali dva delfíní samci. Poté jsme si prošli zoo, která také k hotelu náleží, pogratulovali si s orangutaní samičkou a nakonec shlédli půlhodinové vystoupení dvou delfíních samic.
Největším překvapením (později jsme se utvrdili při návštěvě bird parku) byl velmi fundovaný přístup místních lidí k zacházení se zvířaty. Nejen, že měli perfektně secvičená vystoupení a i delfíni v bazéně s lidmi reagovaly bezchybně na povely. Ošetřovatelé také velmi důrazně vysvětlili příchozím, jak je nutné se dobře umýt a zbavit všech šperků před vstupem do vody, stejně jako před vystoupením delfínů vydrhli hezky na kolenou místo kam delfíni vyskakovali z vody na kachličky.
V Ubudském ptačím a plazím parku jsme za 18USD absolvovali vystoupení papoušků, hus, pelikánů, druhé vystoupení létajících lovců – dravců a na závěr nám byli představeny hvězdy parku – Anna Mariá a její společníci.
V druhé části jsme mohli obdivovat jedovaté hady a pavouky Jihovýchodní Asie, pochovat si ještěrku i ještěra.
Neváhali bychom peníze znovu investovat, protože program byl na profesionální úrovni, maximálně interaktivní a pracovníci celé „zoo“ nám byli celé dopoledne k ruce, aby nám odpověděli na jakoukoli otázku, ukázali maximum a neváhali kvůli nám ani ptáky zavolat, nakrmit, posadit nám je na hlavu nebo ruku.

3.) Chrámové komplexy na Gunung Batur a Bedugul, Pasar Agung a výstup na Gunung Agung
Abychom si užili kultury a jedinečného Balijského hinduismu, vyrazili jsme také obhlídnout nejsvětější chrámové komplexy. Součástí výletů byly i návštěvy místních vesnic, botanické zahrady, krmení opiček ve volné přírodě, návštěva místního tržiště aj. Jedna z našich skupin měla to štěstí, že zažila slavnostní ceremonii přímo na Bedugulu, poslední dvojice zvládla s vypětím všech sil výstup na Agung, kde sídlí nejvyšší bohové.

4.) vodopády Git Git – skákající voda a Les, královské lázně Tirtagangga
Součástí většiny celodenních výletů bylo nějaké koupání. Ona to byla skoro nutnost, protože při teplotě a vlhkosti, která v této tropické destinaci panuje, by cestu minibusem zpět do hotelu nemuseli hosté přežít. Oba vodopády byli spojeny s procházkou džunglí. V královských lázních Tirtagangga jsme si pro změnu aktivně zaplavali, protože tam byla nejstudenější voda na celém Bali (24C).

5.) surfování na Kutě
Několik odvážlivců se vydalo na jižní vyhlášené bílé písečné páže vyzkoušet surfování. Za 60tis Rp jsme si půjčili prkna i s instruktorem a dvě hodiny se střídavě ocitali na vlnách i pod nimi, abychom nakonec několikrát okusili ten nádherný pocit jízdy… Rychlou odpolední prohlídku Kuty – jakožto nejrušnějšího zábavního střediska celého ostrova s nepřebernými možnostmi nákupu suvenýrů od zaručeně „original“ kopií po pravé značkové zboží – jsme stylově zakončili obědem v KFC a kávičkou u Starbucku :-)

A co je na Bali nejlepší? Podle mě jsou to místní lidé. Lidé, kteří věří ve své Bohy a pohrdají těmi z nás cizinců, kteří se rozčilují. „Na Bali nic není problém“ je jejich heslem a stres, pokud si ho nepřivezete s sebou z Evropy za celou dobu pobytu nezažijete. Nejsou na Vás hodní jenom proto, že jste bohatí turisté. Během našeho prodlouženého pobytu jsme měli možnost se s několika blíže seznámit a lehce se z nich stávají Vaši kamarádi. Takoví ti kamarádi, kteří pro Vás rádi něco zdarma udělají. Asi bychom se měli hodně co učit. Návrat do Evropy (když pominu více jak 30C teplotní rozdíl, počínající Vánoční komerční šílenství a barevné ladění do šedé) je nejtěžší právě proto, že se tu nedočkáte těch rozesmátých milých tváří.