Kuba - podzim 2008

5.10.2008 - 15.10.2008

Nemohli jsme se dočkat! Vysněná dovolená na největším ostrově Karibiku se přiblížila a naše desetičlenná skupinka vstoupila 6. října po nekonečných hodinách cestování na pevnou zem v hlavním městě Kuby...

... Po téměř infarktovém čekání na zavazadla, která však nakonec dostali všichni, jsme klimatizovaným autobusem vyrazili z letiště v Havaně směrem na jih do Playa Giron. Cestou jsme se seznamovali nejen mezi sebou navzájem, ale i s pravým kubánským Havana rumem, který se od té doby stal naším každodenním společníkem :-) První hodiny na ostrově svobody jsme tedy prožili vesele a už za tmy jsme se ubytovali v hotelu Playa Giron. Pokoje byli zařízené skromně, ale byli čisté a nechyběla klimatizace a lednička. Ráno nás Miloš probudil čerstvě utrženými kokosy a na nás plně dýchla exotika!
Na Playa Giron, v Zátoce sviní, jsme prožili pět úchvatných dní. Ne v luxusu, ale tak jak se Vám jinde na světě těžko může podařit. Kuba je totiž vážně úchvatná a každého nějakým způsobem překvapí. Já například téměř nevyšla z úžasu ;) Výborně jsme se vždy pobavili s naším průvodcem Josém - Pepou, který ještě za socialismu pracoval v Čechách a udivoval nás svou výbornou češtinou. Navíc trpělivě odpovídal na naše otázky a tak jsme pomalu nad míchanými koktejly od barmana Alberta poznávali opravdový život místních lidí. Ovšem, ne jen nad drinky. Pepa nás pozval i do svého domu a jedním z nejlepších zážitků se stala anonimní návštěva místní rodiny, která nám u sebe doma připravila královskou hostinu. Kontakt a místní rodinou byl ilegální. Hotelový komplex je pod stálým dohledem ochranky a do hotelu se místní, pokud zde nepracují, ani nedostanou. Museli jsme mluvit tiše, aby rodinu za nelegální pohoštění sousedé neudali. Bohužel na stole přistál šváb a já začala ječet J - švába zabili a pokračovalo se v hodování. Měli jsme juku , která chutnala jako francouzské brambory, ovoce, rýži a fazole a hlavně – langusty! V hotelu jsme si nikdy tak nepochutnali! Byly vynikající. Vše jsme zapíjeli Kuba Libre a domácí byli tak milí, že nám ze svých zásob připravili k ochutnání i filety z barakudy – ta je prý pro cizince toxická. Nevím, co je na tom pravdy, ale vlasy nám nikomu neslezly.
Na ponory nás vozil Pancho svým úchvatným „autobusem“, který neměl ani startér a pokud jsme po ponoru chtěli odjet, muselo se tlačit :-) Těžko popsat, to se musí vidět nebo nejlépe zažít! Ti nejnadšenější udělali sedm kvalitních ponorů, z toho dva v cenotech Ilona a El Brinco. Na ponory jsme chodili v několika skupinkách podle zkušennosti, takže někteří si mohli trochu na zapřenou před místními divemastery Ronelem a Cherinem udělat s Milošem i jeden hlubší, ale pohodový ponor. Na moři jsme prozkoumali několik vraků menších lodí a Tonda udělal pod vodou krásné fotky. Voda měla až neuvěřitelných 31 stupňů a kdo neměl short, tak se v dlouhém neorénu opravdu trápil :-) Uchválili nás ovšem cenoty! Tyto jeskyně, až 70 metrů hluboké, byli výjimečné a je jich na světě jen několik. Je v nich brakycká voda – tedy na povrchu sladká a studenější a potom teplejší mořská. Nádhera! A kdo se nepotápěl, mohl se v cenotu vykoupat. Z Playa Giron se nám nechtělo, i když nám zde třeba chvíli netekla voda nebo některé z naší skupiny začala sužovat nemoc, ale čekala nás další cesta. Rozloučili jsme se s Pepou a přivítali jsme se s naším dalším průvodcem Chuanem Carlosem. Ten pro změnu v Čechách studoval vysokou školu a tak nám vše o Kubě vyprávěl opět výbornou češtinou.
Cestou do Trinidadu, který je na seznamu světového dědictví UNESCO, jsme navštívili krokodýlí farmu, indianské muzeum a také jsme se stavili ve městě Cienfuegos (Sto ohňů) na Mojito a procházku po náměstí.
V Trinidadu jsme viděli uválet doutník, prošli se po městě a prošli jsme si trh, kde jsme s Jančou dokoupili další šperky z mušlí. Cestou na sever do Varadera jsme se ještě zastavili u památníku Ernesta Cheugevary. V podvečer jsme přijeli do hotelu Los Helechos – krásný hotýlek uprostřed hustého porostu ve středu ostrova. Přespali jsme, nasnídali a čekala nás šílená cesta ruským Zilem do džungle. Nevěřili by jste, s jakými cestami si tohle auto poradí. Měli jsme dobrého místního průvodce, který nás s Chuanovým překladem cestou k vodopádům seznamoval s místní florou – kávou, “bílým motýlkem“, který je kubánskou národní květinou a omamně voní, pralesním bambusem atd. Radek, Tonda a Sergyi se potom pod vedením průvodce brodili vodou až ke krásnému jezírku zatímco my ostatní jsme zvolili cestu suchou nohou. Koupání uprostřed přírody pod třemi vodopády si snad nikdo nenechal ujít.
Varadero je už pravým turistickým centrem. Bydleli jsem ve čtyř hvězdičkovém hotelu Kavama Club opět v režimu all inclusive, což představovalo nejen přístup ke švédským stolům a grilu, ale především k barům, kde dělali výbornou piňacoladu! Měli jsme to štěstí, že jsem bydleli v těch nejlepších pokojích přímo na pláži, 50 metrů od moře! Užívali jsme si moře, bazénu, slunce, rumu…Zde si už každý udělal vlastní program, který mu nejlépe vyhovoval. Já, Tonda a Sergyi jsme toužili vidět vrak ruského křižníku a vojenskou techniku rozházenou po dně moře. Miloš pracně domluvil výjezd lodi a přidali se k nám noví přátelé z Čech, kteří bydleli v hotelu, abychom loď naplnili. Už připravení jsme čekali v recepci, když jsme se dozvěděli, že ke Kubě míří hurikán a veškeré výjezdy na moře jsou zakázané. Hurikán se Kubě vyhnul, ale my se na vraky v Atlantiku už nepodívali... Mrzelo nás to, ale ani na socialistické Kubě větru a dešti neporučíš. Místo toho jsme si půjčili skútry a vyrazili na prohlídku poloostrova Varadero.
Večer nás šest odjelo objevit noční Havanu. Chuan Carlos nás provedl starou Havanou i Havanou devatenáctého století a vyprávěl nám o její historii. Zastavovali jsem se v barech, kde hrála živá hudba a sledovali jsme tanec. Navštívili jsem hotel Ambos Mundos, kde v pokoji číslo 511 bydlel Ernest Hamingway, když pobýval na Kubě.Splnila jsem si svůj sen a Hamingwayově oblíbeném baru Floridita jsem, stejně jako ostatní, popíjela Dadirí!
Zbytek dovolené jsme strávili odpočinkem a dováděním ve vlnách! V den odjezdu jsme si prohlédli hlavní město ostrova za denního ruchu. Přes zátoku jsem viděli jednu z pevností El Moro, ze střechy Amos Mundos jsem pozorovali historické město, prošli krásná náměstí, viděli první vodovod a mnoho dalšího.
Po odbavení přetížených zavazadel plných triček, doutníků Cohiba a vlajek s revolucionářem Che jsme na letišti utratili poslední konvertibilní pesa za Havana Club, kterých jsme několik vypili ještě před nástupem do letadla a posledního půl litru v letadle z lahve, se kterou Tonda prošel přes celní a bezpečnostní kontrolu :-) Podle toho to v letadle i vypadalo – nám bylo veselo, někdo se chtěl prát a někdo přesedal na druhý konec letadla atd.
Kuba na nás zapůsobila jako země mnoha protikladů s čistým mořem, dramatickou historií, krásnou přírodou a především velmi milými lidmi.

Vendula S.