Stručný zápis z akce DOMINIKA 2008
18.1.2008 - 2.2.2008
Cíl :
1. MARTINIK - francouzské území, platí se eurem, jezdí se vpravo,
většina obyvatel jsou běloši, pěkné domy a silnice, mezinárodní letiště.
2. DOMINIKA - bývalá anglická kolonie, platí se karibským dolarem,
jezdí se vlevo, skoro všichni jsou černí (až na Martina :-), většina
budov a silnic v hrozném stavu, malé polní letiště.
3. GUADELOUPE + Marie Galante + Les Saints - francouzské, euro, vpravo, letiště atd.
4. DOMINO 43 BENETAU OCEANIC - nádherná jachta se zkušenou posádkou
Zuzkou Vitoňovou a kpt.Honzou Meškánem, 14 m dlouhá, se čtyřmi kajutami
pro 8 lidí.
18.1.2008 - Pá
V pátek v 10 hod. Dopoledne vyrážíme z Brna přes Rajhrad, kde nabíráme
kromě Radima a Michala také karton kvalitního vína Valonga. K dobré
náladě přispěla i „opasková“ slivovice, nesená ve speciálním
termo-pouzdře na opasku. Srážka s blondýnou na přepážce nás stála pět
tisíc za nadváhu zavazadel. Přelet PRAHA - PAŘÍŽ na letiště Orly, dva
stříbrné mercedesy a hurá za krásami nočního velkoměsta. Avenue des
Champs-Elyses, Vítězný oblouk, Aifelovka, pizzerie, přípitek šampáňem
na zdar výpravy a byli jsme o 350 éček lehčí. Noc v hotelu Holiday Inn
byla klidná.
19.1.2008 - So
Paris Orly - odlet v 10 hod. S leteckou společností AIR CARAIBES,
Milošovy dva metry trpěly, ale útěchou nám byl dostatečný přísun
tekutin. Přistání na MARTINIKU ve Fort de France už bylo v reálu, s
alkoholickými výpary si poradila účinná klimatizace. Taxi směr zátoka
Le Marin, první pivo v hospodě Mango bay a seznámení s krásnou
kapitánkou Zuzkou a její přítelkyní Hanou (a současně přítelkyní Koka .
.!) a následně s kapitánem Honzou (zvaným též Hanzi) nás všechny
utvrdilo v tom, že to prostě musí dopadnout dobře. A co myslíte? Já si
myslím, že to dopadlo perfektně.
Po natankování paliva do jachty – DOMINO 43 BENETAU OCEANIC nákup
základních potravin v přístavu, například 15 l karibského RHUMU 50%
(vybrané lahve i 59%), 200 piv, něco k jídlu a k pití. První noc na
lodi v přístavu . . . . . . Marcel si velmi oblíbil nocování na palubě!
Do kajuty za Milošem se mu z nějakého důvodu vůbec nechtělo.
20.1.2008 - Ne
Přeplavba z Martiniku na DOMINIKU pod plnými plachtami byla pro slabší
jedince poněkud náročnější, třímetrové vlny a silný vítr si pohrávaly s
lodí jako s pírkem. Ale brzy jsme si všichni zvykli a někteří plavčíci
(od teď jsme byli hrdí a nebojácní plavčíci) si vyzkoušeli kormidlování
jachty s plachtami šikmo proti vlnám. Občas nás to trochu pokropilo,
když se přes nakloněnou a vzpínajíci loď přehnala vlna, ale stálo to za
to. Na Dominice jsme zakotvili na závětrné straně v oblasti Roseau s
tím, že přespíme. Neklidné moře házelo s lodí i v přístavu, takže Hans
o půlnoci vytáhl kotvu a pokračoval do rána kolem Dominiky až do
Portsmouthu, kde jsme dospali.
21.1.2008 – Po
Vylodění u Big Papas restaurant, prohlídka města, setkání s Martinem Štykarem, ubytování v „hotelu“ Mr. Douglas.
Zahájení otrocké práci na výstavbě divecentra Martina, zprovoznění
Pragy V3S a elektrocentrály, kopání a bagrování základů, betonáž a
další a další bulhařina . . . Prostě není nad dobrý kamarády, co jsme
si užili dřiny, víme jen my sami a Matin. Oběd u Kulaté báby byl
Chicken rais (kočky, krysy, deth fish) první seznámení s věhlasným
pivem KUBULI. Večer končíme u Big Papas, KUBULI, RHUMPUNCH neboli
rampanč . . . Míša začal navazovat kontakty s místním obyvatelstvem a
postupně objevovat černou poezii ostrova.
22.1.2008 – Út
Výlet do džungle jsem popsal stručnou SMS: "Vyrazili jsme na asi
dvouhodinový výlet do džungle. Po 4 hodinách nám bylo jasný, že jsme
zabloudili. Když jsme po osmi hodnách dorazili špinaví, hladoví a mokří
do domorodé vesnice, bylo vše O.K." Cestou nás zachránily grepy,
kokosáky a skácený banánovník. Také voda z pralesní říčky, která se
řítila ze sopky hlubokým kaňonem, se ukázala pitná. Martinovo mumlání o
bivakování v deštném pralese s přibývajícím soumrakem nás vybičovalo k
nebývalým výkonům a tak jsme nemuseli sdílet lože s hady a jinou
havětí. Zato pralesní „restauraci“, kdy jsme tak dlouho mlátili na
zavřené dveře dřevěné chatrče s vývěsním štítem Kubuli, až se objevila
asi stoletá stařena a otevřela, jsme vypili do dna. Těch asi dvacet
pivek, co tam měla, v nás zmizelo jako při požáru. Večer končíme (jako
obvykle) u Big Papas.
Začíná mi to s plynoucím časem splývat v jeden velký RHUMPUNCHOVÝ
karneval, který zahájil Martin Štykar první den po přistání na Dominice
v Big Papas Restaurant a který skončil vystřízlivěním opět v Praze,
tentokrát bez blondýny ale bohužel i bez báglů . . ! Ale mezitím toho
bylo opravdu moc.
23.1.2008 – St
Martin nám půjčuje auto, Marcel získává na místní policejní stanici
unikátní řidičák, který ho opravňuje řídit auto vlevo, a vyrážíme na
Fort Cabrit (?), jedinečné Douglasovy baterie , ktré dokonale pohltil
prales (ty liány!). Krátký odpočinek, opět práce na PV3S, oprava
vemínka, atd. Odpoledne výlet po řece Indiana River s uřvaným plastic
Royem, večer B.P., Kubuli, rampanč.
24.1.2008 - Čt
Brzy po ránu jsme vyrazili na pláže "Pirátů z
Karibiku". Kýčovité dlouhé písečné pláže (některé s černým sopečným
pískem, jiné s téměř bílým pískem) a palmy a kokosové ořechy, někteří
si hráli na tarzana nebo piráty, skončilo to výronem v kotníku. K obědu
stejky z tuňáka a lobstři (na některé nezbylo). odpolední dřina na
základech a PV3S, Kubuli, rapanč, Big Papas.
25.1.2008 - Pá
Vvýstup na sopku Morne aux Diables (?) (bez dvou chromajzlů), byl jeden
z největších zážitků na ostrově. Bublající jezírko na vrcholu sopky má
teplotu 96 stupňů, koupel v termálním oku pod vrcholem, náročný výstup
i sestup po úbočí dýmající hory, kde po stranách stezky bublají desítky
vývěrů.
Večerní vystoupení naší big-beatové skupiny u Big Papas, Kubuli, rampanč.
26.1.2008 - So
Nalodění na loď a nádherná přeplavba k ostrovu Les Saintes, příznivý
vítr dul do plachet a rychlostí 8 uzlů jsme překonali těch 40 námořních
mil bez problémů. Marcel a Jack se statečnně postavili ke kormidlu,
dvoumetrové vlny pro loď nebyly žádný problém. Kotvu jsme spustili v
malé klidné zátoce u městečka Tere de Haut
27.1.2008 - Ne
Ráno naházet čerstvě testované flašky do Dingi
(gumový člun) a nechat je naplnit v nedalekém centru nebyl pro Hanze
žádný problém. Po vydatné snídani v režii Zuzky jsme šli na náš první
ponor. Velmi dobrá viditelnost, žádný nebo slabý proud, korálový útes,
spousta ryb a krásná nebojácná želva. Dokonce se nechala i lehce
pohladit po krunýři. Foťáky v podvodních pouzdrech cvakaly jako o
závod. Idylka skončila, když Míša to nevydržel a pokusil se o bližší
kontakt. Zdánlivě nemotorná želva ho lehce plácla ploutví a obratně mu
unikla. Na druhém ponoru opět želva, ještě větší. Prostě ty dva ponory
se vydařily.
28.1.2008 – Po
Stejný scénář jako předchozí den, dva ponory jen o kousek dál. Nováčci
Radim a Michal se viditelně lepšili s každým zanořením. A šlo jim to
docela dobře, oba stíhali i focení.
Odpoledne nastal slavnostní okamžik – Radim a Míša byli certifikováni.
Big Boss Miloš jim předal potápěčské průkazy OWD a členskou průkazku
TRYGONU, přičemž kpt. Jack je současně nemilosrdně mlátil obrovskou
ploutví (asi Milošovou, ten má všechno velký až olbřímí!) a za
skandování ostatních plavčíků museli vypít plný šnorchl Karibského
rhumu (59%).
O opulentní večeři, která následovala v jednom podníčku na ostrově
kolují neuvěřitelné pověsti, ale faktem je, že jsme hodovali, až jsme
málem praskli! Jako předkrm bylo rybí karpáčo z tuňáka, potom plato z
uzených ryb a nakonec obrovští dvoukiloví lobstři. Mezitím nějaká
lahvinka vína a tak. Dingi se cestou zpátky málem potopil, tak jsme se
nacpali. Noc byla velmi klidná, akorát někdo nechal nastartovanou
motorovou pilu, cirkulárku a ještě asi míchačku na beton, protože loď
jenom duněla. Večer nebylo málem kde hodit kotvu, kolik tam bylo lodí a
ráno jsme v okruhu 300 metrů nespatřili živáčka. Jo, Miloš když dobře
naladí svůj noční basbaryton a pár dobráků se k němu přidá . . .
29.1.2008 – Út
Přeplavba na ostrov Marie Galante byla zajímavá už proto, že naše
zkušené posádka na něm nikdy nebyla. Přestože na ostatních ostrovech
byli snad stokrát, Marie Galante leží stranou lodních tras a dá se k
němu plout nejlépe když je bezvětří. Tento úkaz je v této oblasti velmi
vzácný a přihodí se tat jednou, dvakrát ročně. A ten den se vítr ani
nepohnul. Téměř zázrak. Přestože to nebylo v plánu, vyrazili jsme tam.
A byla to klasika. Dlouhé bílé písečné pláže, nakloněné palmy, azurová
obloha i moře.
Přes předchozí zkušenosti s lezením po palmách to některým nedalo pokoj
a tak jsme se s Milošem pokusili třepat palmou a srazit kokos. O
úrazech po pádu kokosu na hlavu se toho napsalo spoustu, ale my takové
blbiny nečteme a ten kokos jsme setřepali! Když nás uhlídli ostatní
plavčíci, hádejte, jak to dopadlo. Za chvilku třepali všichni. Na břehu
jsme našli mrtvou želvu, zřejmě po srážce s lodí.
V noci nás probudil náraz. Skončilo bezvětří a opět začalo foukat,
sousední loď byla špatně zakotvená, utrhla se a praštila do nás.
Ráno trochu zlobil motor, ale když jsme na jeho uzdravení vypili dávku
rampanče, dal si říct. Možná v tom měl prsty tak trochu mechanik
Marcel, který se tam v něčem vrtal místo toho, aby nám s tím pitím
pomohl.
30.1.2008 – St
Plavba na Guadeloupe byla opět pod plnými plachtami. Svěží vítr někomu
čechral vlasy, jiným lehce klouzal po pleši a my jsme byli šťastní.
Ráno se ukázalo, že škody po srážce s lodí jsou minimální a dobře
zapitý motor vrněl jak kotě. Tak se na to musí! Po zakotvení na
Guadeloupe u Piegon island někteří vyrazili na břeh na večerní
diskotéku. Temné dunění bubnů z obřích reproduktorů vyvolávalo
představu narvaného sálu plného křepčících krasavic. Mladí plavčíci
dostali od náčelníka povolení opustit loď a vydali se s Dingi ke břehu.
Kromě černého barmana tam však oblevili už jen černého svalovce, zřejmě
vyhazovače. To jim evidentně nevadilo a rozšoupli se. Následky byly
téměř katastrofální. Opili a následně asi vyhodili vyhazovače a když už
nebylo co pít, vrátili se na loď. Utopený mobil, Dingi plná lahví od
piva, sušení svršků, bušení hlavou do paluby druhý den ráno.
31.1.2008 - Čt
Nejlepší ponor nakonec v rezervaci J. Custoa (Piegon isl.?) na
Guadelupe. Obeplutí ostrůvku pod vodou, podvodní focení u bronzové
sochy. Korálové útesy, ryby, hejno tuňáků, paráda.
Všechno pěkné jednou končí.
1.2.2008
Balíme, loučíme, opouštíme loď v Anse Des Haies.(Daihaij)
Taxi na letiště.
Půjčovna, předodletový výlet na Guadeloupe na luxusní letovisko Fort Fleur plné krásných francouzek 'oben ohne'.
Zpáteční let opět někteří trpěli. Osoba, která posadila vedle sebe Marcela, Miloše a Jacka by zasloužila . .
2.2.2008
Paříž
Praha, ztracené kufry. Plavčíci v kraťasech a tričkách, nikoho to nezajímá. Venku sibérie, právě začíná sněžit.
Spoustu jsem toho vynechal. Třeba špagety Bolognese v podání skvělé
kuchařky Zuzky a spoustu dalších lahůdek. Nebo Jackův mistrně namíchaný
rhumpunch!
Tak co, jedeme příští rok (proboha proč tak pozdě?) na Grenadiny?
Zdraví plavčík František a těší se na lepší časy.
Výlet po ostrově Dominica - aneb zápis z deníku účastníka
Posílám Ti úryvek z deníčku ve kterém realisticky a přesto poutavě popisuji náš
první výlet z Capucin do Pennville.
Mačetou jsme si museli klestit cestu džunglí lián, kam jen zřídka vstoupila
lidská noha. Muž za mužem, žena za ženou, muž za ženou, žena za mužem
postupovali jsme po vrstevnici v příkrém svahu porostlém bujnou vegetací. Vlevo,
hluboko pod námi řvoucí vlny Atlantiku narážely na nepřístupné pobřeží, vpravo
nad námi ostré vrcholky hor zahalené mračny. Vedro k zalknutí v dusné skličující
tmě pod navlhlou klenbou obrovských stromů, nad nimiž žhnulo nemilosrdné slunce.
Zbroceni potem a s okoralými rty vlekli jsme se kilometr za kilometrem. Každou
chvíli spustilly se bouřlivé lijavce, potůčky se v mžiku mění v bystřiny, které
musíme přebrodit. K jídlu pouze mokrý kyselý šumavský chléb zakoupený ještě v
Praze a grapefruity spadané ze stromů. Nevyspalí kvůli krysám, které nás budí
uprostřed noci, dereme se vpřed s nohama plnýma otlačenin z malých tenisek,
které mi prodal v holešovické tržnici úlisný Vietnamec za 250 Kč! S očima
žhnoucíma horečkou, s tvářemi napuchlými od komářích štípnutí, bez oddechu, bez
odpočinku skoro čtyři hodiny -úplně vyčerpáni.
Konečně začíná cesta stoupat ke hřebeni, za kterým má být silnice. Ponenáhlu se
džungle rozestupuje, začíná být světlejší. zdá se, že největší obtíže jsou
překonány. Už vidíme první obydlená stavení, za kterými na odpočívadle stojí
volný taxík. Zemdleni usedáme do sluncem vyhřátých sedadel a ujíždíme podél
Indiana River až do Portsmounthu, kde v Tomato baru zakončíme výlet půllitrem
chlazeného piva nalitého do vyprahlých chřtánů (za 10 carib dolarů).
Mirek Knotek
