Dětský týden s potápěním - Jak jsme zmokli na poušti

5.5.2009 - 12.5.2009

Poslední týden jsem měl tu čest strávit na potápěčské akci TRYGONU Brno v Egyptě. Zájezd pro děti , plný legrace a potápění v Egyptské Hurgadě. Bohužel nám počasí nevyšlo úplně na 100%, ale to nás v žádném případě nemohlo odradit od programu našlapaného legrací od brzkého rána až do večerního naprostého vyčerpání...


Ostřílení mořští vlci přítomni ve výpravě už tradičně velice dobře věděli, co je čeká a o to větší legrace pro ně byl pohled na nás, kteří jsme napoprvé  nestíhali valit oči .Začalo to snahou najít hotel, před kterým jsme už  stáli. Pravdou je, že hotel zvenčí vypadá trošičku jako doupě nějakých pochybných místních domorodců (dále bubáků), kteří obchodují s ještě pochybnějším zbožím. Ten hotel z venku vypadal opravdu tak, že jsem musel konstatovat, že u mě na privátě je to lepší. Opak byl však pravdou a byli jsme mile překvapeni, když jsme byli zavedeni do vnitřních prostor hotelu, kde je všechno včetně bazénu  krásně nastrojené, natřené a upravené.

První čtyří dny, kdy Alláh neměl dobrou náladu a sesílal na nás drobné deštíky, nám hotelový bazén skýtal parádní útočiště. Bazén jsme si doplnili o  kombinaci s něčím, co alespoň trošičku létalo, umožňoval jednu z nejoblíbenějších her mezi účastníky každého věku A bylo to vždy  něco mezi vodním rugby a zápasy sumo. Tímto způsobem jsme strávili příjezdový den a prorelaxovali následující.

Třetí den jsme narazili na problém při domlouvání potápění v hotelovém bazénu pro naše nejmladší. Šlo tak zhruba o to, že v hotelovém divecentru se s námi bubáci nechtěli dohodnout, tak jsme se obsloužili a vše potřebné jsme si obstarali sami odjinud. To ale bubáci v hotelovém dajvku nerozdýchali a přisli nám vyhrožovat voláním na nejrůznější policejní a jinépořádkové složky. Náš Big Boss Miloš jim velice rychle vysvětlil, že naše děti budou mít program a jestli nám to budou kazit, tak my jim budeme kazit tržby. To zabralo a věci dostaly jiný spád. Najednou měl ředitel spoustu času na naše děti. A když jsme bubákům sáhli na peníze (jen tak cvičně taky bubáky) tak se razantně změnily poměry v hotelu a semo tamo došla vlna ovocných talířů a tropických  džusů pro každé dítko. Nedali jsme si ale zkazit ani den, nachystali jsme hromady her a děti plavaly, běhaly, zadržovaly dech, kreslily, vystřihovaly, hledaly Jacka, hádaly pohádkové bytosti, dělaly pantomimu a různé jiné dílničky a všelijak jinak dováděly a tak jsme další den užili přeci jen parádně. Ještě, že když nám na tatínky padala deprese z počasí, Martin / pozn. Štěpánek- vinař / podal pomocnou ruku.

Čtvrtý. Za námi došel manager hotelu a pověděl nám, že potápění bude a navíc na jeho náklady !!! a že by byl moc šťastný, když necháme nafoukané flašky a dozor dvou divemasterů zaplatit hotel. Smutné na tom bylo, že kvůli čemu den předtím chtěli volat po zuby ozbrojené bubáky, najednou šlo a ještě nás prosili, jestli to můžou zaplatit za nás. Ale abych to nelíčil tak zle, tak je třeba dodat, že tak jak nám podstrojovali, tak stejně hodně to potápko stálo za to. Děti lezly z vody s tak širokým úsměvem, že div, že jim hlava zůstala držet na krku. K tomu jsme si odpoledne dali nějaké šnorchlování a kolem desáté jsme byli rádi, že jsme rádi.

Další den bylo sice přes všechny předpovědi mizerně, ale nedali jsme se odradit a vyrazili do aquaparku TITANIC  Aquapark byl velký a moc hezký. Děti se rozutekly do všech koutů a začaly řádit. Problém byl v tom, že se jim moc nechtělo přestat. Když už měly z víc jak 90% tělo modré, povytahovali jsme je z vody ven. Na celé té situaci bylo zajímavé, že mezitím, než jsme vytáhli děti ven, tak rodiče přišli na to, že to vážně je legrace. Jenže maminky se trošičku bály a tak jsme s Františkem vzali druhou směnu a projezdili zadky na dalších plavkách s lepšími polovičkami našich tatínků. V tomto místě jsem se dostal k vysvětlení toho nadpisu. Totiž když se vydáte na jiný kontinent, než na kterém žijete. Konkrétně na kontinent, kde je největší poušť na světě a tak dále...však to znáte. No, na takovéhle kopě písku si vyrazit do aquaparku, to je prima, ale není to nic extra. Extra to začne být v okamžiku, kdy zjistíte, že to co Vám v té poušti ťuká na rameno je déšť. To mi vážně nedává spát.

Zábavu jsme dohnali na naprostý vrchol a nechali jsme si to na poslední den. To se totiž konal ten propásnutý výlet na lodi. Měli jsme 25m dlouhou loď s příjemnou davjmastryní Pájou a hromadou skvělého občerstvení. Na lodi nám Miloš s Pájinou pomocí dal detailní briefing co a jak se bude dít. Tak jsme nejen byli v bezpečí, ale taky jsme věděli, kam a kdo s kým půjdeme a uměli jsme si ukázat, že jsou poblíž nejrůznější ryby. Všichni jsme ponor zvládli na výbornou, užili jsme si ho. Viděli jsme korály všech velikostí, tvarů a barev a stejně tak s rybkami. Po ponoru někdo dostal velmi úžasný nápad, že budeme skákat z lodi, jako v akčních filmech, což se ujalo s maximálním nadšením všech dětí a s maximálním strachem v očích několika dospělých, ale skákali jsme zhruba ze tří metrů a děcka chodily poctivě po nohách a naprosto ukázkově, takže opět bylo radosti až po kotvu.

Po létajícím odvazu jsme si dali ještě šnorchling kolem korálu, vedle kterého jsme se předtím potápěli a viděli jsme snad ještě více rybek než předtím. Ty korály shora jsou skutečně tak rozmanité, krásné a plné života. Slovy to lze opravdu jen těžko popsat. S hlavou pod vodou a čistým výhledem je to tak nepopsatelně krásné.

Ten poslední den krásně svítilo, takže ani po ponoru, skocích, ani po šnorchlování nám nebyla zima a byla to naprostá pohoda.

Ještě bych utrousil pár slov k několika drobnostem, které během pobytu stály za zmínku. Jedou z nich je chlapík naprosto neidentifikovatelného jména, o kterém jsme se začali operativně bavit jako o „Starém pánovi“. Tenhle borec měl plnovous, legrační oblečení a legrační zvyky. Bylo mu 50 let, přestože vypadal tak nad 70, což bych přisoudil jeho způsobu života. Na vestě měl knoflíky ve tvaru americké vlajky a potom, co dostal miniaturní dres českého hokejového teamu, ho nosil jako ozdobu na pásku.

Byla s ním velmi těžká domluva, ale potom, co se nám podařilo s ním prohodit pár slov jsme ho pozvali na kvalitní české víno, což starý pán ocenil tím, že poslal pikolíka pro rundu pro celý náš stůl a podobně. Jedna z věcí, co ještě stojí za zmínku je, že když jsme hoteliérům nabídli salám, jeden nám řekl, že to fakt nemůže a starý pán se ohnul skoro až pod židli, chvíli si se salámem povídal a pak ho na jeden hlt zblajznul.

Jeden z opravdu sympatických bubáků v hotelu byl pan kuchař. Byl to chlapík s knírkem, který nám pomáhal nabírat večeři, smažil vaječné omelety k snídani. Vždycky se usmíval. Věděl, že mu čeština moc nejde a tak se nesnažil čarovat věty, kde je podmětem Karel Gott a to z něho dělalo toho příjemnějšího chlapíka. Kuchař sice vařil pořád ze stejných surovin, ale vařil dobře a vzhledem k tomu, že vše rozdávali ze švédských stolů, tak jsem si dal za ten týden víc chodů, než za poslední půlrok na privátě. Proti jídlu bylo třeba se předpřipravit, na což myslel František se svou opaskovou, kterou jsme proplachovali celý trávící trakt. Na některé z nás to bohužel nezabralo tak úplně a místní takzvaná pomsta pánů G a Y se dostavila k nám na pokoj a takovou lehčí si několik z nás dovezlo do vlasti…ale tak špatný suvenýr je lepší, než žádný, nebo ne?

Naše mladé kočandy si poslední den po návratu z lodě nechaly udělat parádní hiphoperské  copánky u kadeřnice, která je nejlepší v celém Egyptě. To mi připomíná, že jsme během pobytu měli ohromnou kliku. Ten aquapark byl totiž taky nejlepší v celém Egyptě a stejně tak vedle hotelu měli nejlepší parfémy a na pláži dělali nejlepší masáže. Neuvěřitelné, že? A to ještě štěstí, že mě tam měli. Díky mým komunikačním schopnostem jsem našel hned první cestou do města přesně 18 kamarádů/  rozuměj-obchodníků/ a stal se jejichvůbec nejlepším  kamarádem. To  nám v několika obchodech zajistilo pro změnu nejlepší ceny v celém Egyptě / ale byly stejné, jako v každém jiném kšeftu./

A jako bonus pro ty, kteří náhodou nestihli splnit aktivitní kvóty pro daný den a nespali tak tvrdě, hrály bubny z vedlejšího nightclubu. Kolem toho jsem jednou šel a asi bych nerozváděl, co jsem tam viděl, ale vzhledem k tomu, že tam nechodila děvčata, si asi umí všichni, hlavně Michal, udělat představu.

No, možná mám trošku zkreslený pohled, mě osobně se dovča nadprůměrně líbila. A i  když vezmu v potaz bubáckou lačnost po penězích a dva dny mizerného počasí, dal bych dovolené tak 80% a proto do příště:

Alláh, kamarat, dej nám šanci!

První hodina po příletu  v  Brně dne 12.5.2009

Honza Kadera

Váš animátor