Výprava na medvědy, aneb vraky rudého Moře

4.6.2009 - 11.6.2009

Při jednom po ponorovém briefingu jsem pod vlivem opojení z krásných ponorů, příjemné atmosféry na lodi , kouření šíši a požití jistého ,blíže neurčeného množství vína značky Havana Club (někdy po půlnoci) ,slíbil zkušenějším účastníkům této potápěčské expedice , že z ní jakožto největší zelenáč napíši krátký zápis a přidám pár postřehů nezaujatého potápěče nováčka. Tohoto slibu nyní těžce lituji ,neboť mé literární a pravopisné schopnosti nejsou takové jak jsem v danou chvíli byl předpokládal . Taktéž zážitků,poznatků a nově načerpaných zkušeností je takové množství , že si je teprv třídím v hlavě . Tím se Vám všem čtenářům dopředu omlouvám.



Den 1) 4.6 2009


Začal srazem na prodejně Trygonu a přesunem v předem určených skupinách na
Ruzyňské letiště . Všichni účastníci a jejich blízcí byly povzbuzeni událostí z
předešlého dne , kdy spadlo letadlo Air France s asi 220 cestujícími do
Atlantiku . Tranzit do Prahy jakož i přelet do Hurkády proběhl  dle pánu a v
naprosté pohodě. Všichni účastníci zájezdu byli po dlouhé cestě unaveni a tak
využily jeden  den na lodi k odpočinku , chystání výstroje a krátké návštěvy
města.  Jeden z majitelů lodi a náš mořský vůdce René Melichárek se zatím staral
o vyřízení všech nezbytných formalit potřebných k vyplutí. Po ubytování v
kajutách ,návštěvě města , následovala výborná večeře a briefing na kterém jsme
byli seznámeni s plánem expedice ,základními pravidly pobytu na lodi a
bezpečnostními pravidly při potápění. Rozhodě jsme si řekli, že s sebou nebudeme
brát žádný alkohol , neboť jak praví klasik "alkohol může celou výpravu jenom
pokazit". Rozhodli jsme se , že si každý  může vzít jen nějakou tu lahvinku, pro
případ vlhka a zimy, případně sucha nebo horka . Já chtěl vyzkoušet, zda-li je
pravdivá poučka starých námořníků o možnosti  prevence proti mořské nemoci a to
včasným podáním několika doušků rumu. Jak sem později shledal, podobný nápad
měla většina účastníků expedice, takže získané výsledky tohoto experimentu lze
považovat statisticky za poměrně přesné. Vlahý večer jsme zakončily odbornými
debatami při kouření šíše a popíjení menších vzorků studijního materiálu.
Seznámili jsme se také s Mr. Hamadou.  Ten měl kromě drobností jako je nákup
proviantu ,náhradních dílů na loď a řízení celé posádky za úkol zvonit na lodní
zvon před každým jídlem a u toho plynule česky křičet "žládlo" . Jak nám
prozradil Peťa  jeho hlavním úkolem však bylo chystání šíši. Po příjemně
stráveném večeru jsme šli brzy ráno spát.


Den 2) 5.6.2009


ponor č.1
Raní přesun na lokalitu Sha´ab el-Erg .Zde jme provedli vyvažovací ponor a můj
první ponor s  lahvemi na volné vodě.  Mé očekávání bylo hned od počátku asi
tísícekrát překonáno, neboť ihned po zanoření a vyvážení nade dnem  se na nás
připluli podívat dva ,Jitka říká ,že čtyři žraloci z nichž se později vyklubali
delfíni. .Byl to opravdu nezapomenutelný  zážitek. Dále jsme viděli několik
napoleonů a spousty dalších ryb, korálů a všeho co ke korálovému útesu patří  
čas 11,46 max. hl.12 m teplota u dna 24 C)
Ponor č.2
Lokalita Sha´ab Abu Nuhas  ,vrak lodi Giannis D leží na levoboku  vystupuje z
hloubky 26 m  do 4 m pod hladinu . Délka 100 m , potopen 1983 nárazem na útes ,
teplota u dna  24 C . Na tomto ponoru jsme  obeplavali vrak a částečně se
dostali do vnitřních prostor . Zaujali nás hejna ryb jako kranasové ,chňápalové
,metaříci , velcí netopírníci a jedinci kaniců ,napoleonů ,perutýnů a Jitka pro
mě vyhnala z úkrytu nádhernou trnuchu modroskvrnou. Byl to krásný ponor a pořád
se bylo nač dívat.
Ponor č. 3


 Tohoto ponoru na lokalitě Ras Mahammed  jsem se neúčastnil ,protože to byl ponor zvaný "šerák"přecházející do ponoru nočňák,na což jsem neměl patřičné
zkušenosti . Zajímavé však pro mě bylo sledovat přípravu na takový ponor a jeho
samotnou realizaci . Při tomto ponoru se stala nehoda v podobě vytopení a
zničení Rendova foťáku .
První potápěcí den byl u konce a nezbývalo ,než vyhodnotit zážitky . To
probíhalo za  příjemného zvuku Milošové ,Bobové a Zdeňkové kytary a zpěvu jejich
i přísedících.
Popíjelo se nějaké to pivko, rum a mezkal. Po dojedení  na palubu donesených
dobrot  byl  asi  u devíti zbylých potápěčů zjištěn hlad. V tu chvíli jsem se
mohl ukázat jako plnohodnotný člen expedice . Za vydatné podpory Marcela a Ládi
jsem vylovil z posledního doušku Mezkaly uzeného červa ,kterého Marcel hbitě
nakrájel na patřičný počet kusů. Červa  jsme pak po jednotlivých článcích a za
bouřlivého povzbuzování ostatních snědli . Byl výborný a všichni jsme  jej byli
plní . Bylo už půl druhé a my za popěvku zlidovělé písně 9 Medvědů nevědí jsme
šli spát na horní palubu. Ráno v pět jme totiž vstávali na další ponor.

Den 2 ) 6.6.2009
ponor č.4)  
Ras Mohammed  Jolande Reef. Má max hloubka  20 m , ale dá se zde i hlouběji,
teplota 24 C. Z vraku kyperské nákladní lodě Jolande podopené roku 1980 zbyl jen
náklad van a záchodů ,volně ložených po útesu. Samotný vrak lodě se údajně
posunul  při velké bouři do hloubky. Při ponoru jsme pozorovali velká hejna
kranasů ,barakud a netopýrníků. Dále jsme viděli krásné napoleony, různé druhy
kaniců ,obrovského tuňáka konzervomilného, korály ,sasanky ...
ponor č.5)  
Ras Mohammed Dunraven . Tato loď se potopila za poměrně dobrého počasí roku
1876, při převozu koření, dříví a bavlny  z Bombaje do Newcastlu. Náraz na útes
ji lehce rozlomil a poslal rychle ke dnu . Leží palubou dolů  v hloubce 28 až 15
m . Celý vrak jsme napřed obeplavali a po-té jsme udělali průzkum jeho vnitřku.
Zde bych rád podotknul ,že můj původní předpoklad o tom že potápění u " starého
železa" mě moc nezajímá . začínal se ukazovati jako mylný. Moc krásný ponor.
ponor č.6)
Po delším  klidném přesunu doprovázeném asi desítkou delfínů ,jsme dorazily nad
údajně nejkrásnější vrak  lodi S.S. Thistlegorm . O tomto vraku jsem hodně
slyšel a četl . Jako motorkáře mě zajímaly zejména motocykly BSA 350 srovnané do řad ve skladovacích prostorách. Loď převážela vojenský materiál roku 1941 pro
spojenecké jednotky umístěné v severní Africe. 6. října 1941 zasáhl nákladový
prostor č. 4 dálkový bombardér Heinkel He 11. Uskladněná  munice explodovala a
výbuch byl tak silný, že dle přeživších svědků ,vymrštil dvě na palubě převážené
lokomotivy vysoko do vzduchu a odhodil je asi 20 m od lodi kde  leží do dnes.
Plni napětí a vzrušení sestoupily jsme po kotvícím laně k Thistletormu . Co jsem
viděl opět řádově předčilo všechny moje očekávání . Neuvěřitelná viditelnost Vám
dovolí sledovat vrak v jeho celé hrozivé kráse .Množství munice ,lokomotiva na
levoboku , obrněný transportér  , nákladní automobily Bedford  , auta Morris ,
křídla pro stíhací letouny pneumatiky, torpéda a hlavně Jitka mi našla skladiště
 mými BSA 350. Tímto jejím počinem naprosto vzala za své má původní představa o
tom ,že se chci potápět do 12 metrů mezi rybičkami a korály. Kurz  AOWD a nitrox
musím udělat do další expedice na nějaké ty vraky. Abych nezapomněl vrak si
našla za své útočiště obrovská množství ryb, rozmanitých  druhů a krom vraku je
opravdu na co se dívat .
Dodávám: délka vraku 129m ,hloubka od 30 do 17 m ,teplota v nejhubším místě  24
C, občas velmi silný proud měnící směr.  
Ponor č .7)
Klasického nočního ponoru jsem se nezúčastnil. Unaven a pln dojmů z předchozího
ponoru jsem odvážlivce potápějící se v naprosté tmě  k Thistlu ,sledoval z
paluby .
Po celou dobu byli vidět jejich modře svítící světlomety a já si s  troškou
závisti představoval co tam asi vidí. Ponor dopadl dobře a všichni se plni
nadšení vrátily.
Opět následovalo vyhodnocení dne, vykouření několika šíš a různé odborné debaty.

Den číslo 3)7.6.2009
Ponor č. 8)
Byl třetím ponorem na Thistlegormu.  Při tomto ponoru jsme  se věnovali průzkumu
a prolézání vnitřních prostor, byla to opravdu fantasie .Problematičtější se mi
jevil výstup neboť moře se rozbouřilo a při šplhání  po kotvícím laně a  
dekompresi jsme si připadali jako prádlo na šňůře za siného, směr měnícího
větru. Je možné že díky tomu dostal Roman překrásně zbarvenou kožní vyrážku . Ta
po pár hodinách a  doušcích kyslíku zmizela a vše zas bylo v pohodě.
Ponor č. 9)
Před tímto ponorem následoval přesun po rozbouřeném moři . Vlny dosahující
obrovských rozměrů si pohrávali s naší lodí jak s kouskem kůry. Zde se mi ale
naskytla vynikající příležitost k mému experimentu. Ještě před vyplutím jsem
místo Kinedrilu nasadil  několik dávek Havana Clubu  a pro jistotu živočišné
uhlí. Dávky rumu jsem pak již jen lehce doplňoval a mohu  směle říci: nejen že
mi nebylo špatně (jako většině ostatních tuším včetně kapitána ) ale naopak
drobnosti ,jako neustále přesouvající se nábytek  po palubě, lehce zaplavovaná
paluba a podpalubí a následně polámaný hlavní generátor se mi zdály řekněme
žertovné. Doplnil bych jen, že tuto léčbu je nutno započít již preventivně před
vyplutím. Po prvním krmení ryb už ostatní jaksi neměli na rum chuť . No ale zpět
k ponoru . Po opravdu velmi dramatické cestě dostali jsme se až nad vrak lodi Rosalia Moller. Tato loď převážející  uhlí byla potopena Němci za druhé světové války a klesla do  hloubky přes 50 m. Tohoto ponoru jsem se neúčastnil a sledoval jej s napětím z paluby. Bylo to drsné a dramatické. Dvě skupiny odvážných a zkušených  potápěčů zkoušeli se ze Zodiaků
zanořit do pekelné hloubky ,když vtom se utrhlo jedno z kotvících lan. Loď tak
byla vydána na pospas větru a silnému proudu , přičemž kolem jediné kotvy
opisovala mohutné půlkruhy. To rozhodně nevyhovovalo potápěčům zanořujících se
po onom laně kmitajícím sem a tam. Některé jako třeba Zdenka lano odmrštilo a
silný proud jej odnášel do širých dálav okeánu. To jej naštvalo tak že po
opětném přiblížení ke kmitající se  lodi ,snažil se její trub prorazit vlastní
hlavou. Po té toho raději nechal a vylezl na palubu. To se stalo i kameramanovi
Peťovi . Ten však i s celou fotovýbavou
zachytil se vlečného lana zodiaku a na několik riskantních pokusů se dostal opět
na kotvící a kmitající lano. Celá nepotopená posádka sledovala s napětím tento
ponor a odhadovala co se v hlubinách děje. Všichni hrdinové se v pořádku
vrátily, vyzvedli trochu uhlí do šíši a ponor tak skončil VELKÝM VÍTĚZSTVÍM.
Ponor č.10
Uskutečnil se po dalším přejezdu na nádherném útesu Gobal Island . Hloubka asi
25 m , teplota u dna 25 C. Na tomto útesu jsme viděli nepřeberné množství
korálů, ryb  obrovskou murénu jávskou a ostatní podmořské krásy. Po posledních
dramatických ponorech to byla taková příjemná oddechovka. Po tomto ponoru bych  
nastal zlom v mém dosavadním životě , neb jsem byl certifikován a pasován na
pravého nefalšovaného potápěče. Lehké místy až těžké poplácání ploutví od všech
kdo se na mém výcviku podílely vůbec nebolelo a jsem za ně vděčný. Pasováni byly
také další kolegové kteří si zvyšovali kvalifikaci. Tento večer se fakt vydařil
. Popíjelo se výborné Pavlovo víno , rum s plachetnicí a bez plachetnice a
protože došli červi zajídalo se to vším co kdo dones . Samozřejmě že hrála naše
výborná potápěčská filharmonie ,složená  z hudebníků Miloše ,Zdenka a Boba .  A
přes to ,že se lehce  rozladěnému Peťovy snažil vůdce Renda namluvit něco o tom
, že Mr Hamada nemůže bdít nad správným chodem šíši ,ale musí opravovat jakýsi
nepotřebný generátor  nálada byla super. Zvláště pak při zpěvu hymny naší
výpravy - 9 medvědů nevědí..
...
Den číslo 4)8.6.2009
Ponor č. 11)
Proběhl na jedné z potopených lodí Chrisoula K  potopené roku 1981 . Vrak se
nachází u útesu Abu Nuhas  společně s loděmi Giannis D, Carnatic a Kimon M jako
třetí v pořadí. Ponor byl opět velmi hezký neboť vrak samotný vypadá zajímavě a
okolní vody jsou velmi bohaté na podmořský život . Na tomto vraku jsme také
viděli pár pěkných murén ,z čehož byla jedna XXL. Z tohoto ponoru mám jednu
zajímavou  historku ,neboť se mi i přes moji velikost  podařilo dostat jedním
mocným kopem na člun. Dobré pak  bylo sledovat jak arabský řidič zodiaku skočil
samou radostí málem přes mou hlavu do moře.
Ponor č. 12)
Tohoto ponoru  tuším u vraku Carnatic jsem se nezúčastnil, protože jsem si
naplánoval šnorchlování na nádherném  útesu hned vedle naší lodi . Korály zde
vystupovali asi metr pod hladinu  a proplouvat nad nimi v prohřáté vodě bylo
okouzlující
Ponor č. 13)
Byl můj další přelomový ponor  prováděli jsme jej u vraku El Mina . Vrak
minolovky leží  od 32 m výše byl potopen za šestidenní války dvěma leteckými pumami.
Jedna z nich nevybuchla a leží ledabyle pár metrů od vraku . Při tomto ponoru
došlo k nebývalé situaci . Náš mořský vůdce  Renda ,mi jako můj zkušenější buddy
předváděl protiletecký kulomet asi ve 31 metrech . Když tu najednou lehce
zaváhal a společně s lehkým rozpažováním a úsměvem  a dobře nacvičeným signálem
mě, zelenáče požádal o vzduch. Samozřejmě jsem mu rád vyhověl a s moji
vzduchovou zásobou jsme v klidu a dokončili ponor. Tak jsem v podstatě zachránil
našeho oblíbeného mořského vůdce . Jak jsem později zjistil vzal si na ponor
nenatlakovanou lahev.
Tahle příhoda  je vedle mé další hrdinské příhody , kdy  jsem při výpravě na
Orinnoko vlastnoručně zabil nebezpečnou piraňu kakaem , hned druhá v pořadí.
Aniž bych komukoli něco říkal, naše podivně překřížené hadičky neunikly
pozornosti ostatních zkušených potápěčů . Ti z toho pak měli nevím proč,
nebývale velkou srandu. Na obranu  Rendy :při společném sdílení vzduchu si všiml
kde dělám při dýchání chybu a dal několik dobrých rad jak to napravit . Hned
další ponor se mi snížila spotřeba asi o třetinu. Při dalších ponorech jsem si
již nemusel půjčovat od nikoho vzduch , ale naopak jsem jej mohl poskytnout
někomu já.
Den byl zakončen mohutnou oslavou Milošových narozenin a protože byly objeveny,
pro tuto akci uschované zásoby rumu ,Whisky a ginu protáhli se tyto oslavy až do
rána....
Den číslo 5) 9.6.2009
Ponor č. 14 a 15)
Ponory se uskutečnily na vraku lodi Salem Expres . Tato loď naplněna poutníky do
Mekky až k prasknutí narazila do útesu 15.12.1991. Potopila se velmi rychle a s
ní i mnoho lidských osudů. Údajně zde zhaslo  až 700 lidských životů. Vrak jsme
tedy s jakousi úctou a mrazením v zádech napřed obepluly a na druhém ponoru
prozkoumali. Jednak je ještě velmi zachovalý, tím tedy odlišný od předchozích,
ale hlavně proplouváte-li vnitřními prostorami plnými osobních potřeb, zavazadel
,kol, kočárků , hraček .... přemýšlíte o hrůze jaká musela při potopení panovat.
Nicméně ponor je to jiný a velmi zajímavý, ne však asi pro každého.
Ponor č. 16)
Můj první noční ponor,  Lokalita Seven Toures  . Krásný noční ponor mezi
korálovými věžemi kde jsme viděli obrovská hejna různých ryb ,spousty perutýnů
které při svitu našich baterek lovili jiné ryby, ježíky , murény ,obřího tuňáka
mlže španělskou tanečnici ,koráli, lilijice ... Při výstupu jsme pak všichni
zhasli světla a viděli jak měsíc v úplňku prosvětluje vodní sloupec až ke dnu .
Plácnete-li před sebou rukama ,drobný plankton jako by explodoval v podobě
stovek drobných záblesků. Je prima potápět se v noci. Po Salemu  nám tento ponor
pozvednul náladu.
Pak zorganizoval Renda a posádka lehčí rozlučkový večírek. Při poslechu
arabských hitů jsme nezůstali nikdo v klidu . Za zmínku rozhodě stojí perfektní
tanec dvoumetrového Viktora s asi metr a půl vysokým mr Hamadou. To rozhodně
rozproudilo zábavu mezi ostatními. Večírek pak pokračoval na 2.palubě  kde mezi
hlavními body programu bylo dopití všech zásob alkoholu, vyslechnutí krátkého  
Rendova velmi zajímavého příběhu o zelené muréně jejíž zápletka  byla velmi
dramatická ,ale tak trochu se dostala do bludného kruhu. Z toho nás vysvobodil
až skvělý nápad o nutnosti provedení skoků z druhé a třetí  paluby přímo do
peřejí. Tyto skoky  pak všem krásně propláchly nosní ,ušní, čelní no prostě
všechny dutiny zdravou mořskou vodou. Voda byla příjemně teplá a kupodivu se
vůbec nikdo neutopil. Po ukončení skokanské show, následovalo opětné pokračování
večírku,a to vznikem skvělého komorního pěveckého orchestru . Ten perfektně
secvičil nápěv písně medvědi nevědí a asi hodinovým putováním po všech palubách  
udělal všem přítomným, mnohdy již spícím ,radost ze skvělého uměleckého zážitku.
A to zcela zdarma. Protože už bylo půl třetí ,tak jsme si ještě párkrát skočili
do vln a k radosti ostatních šli spát. Byl to jeden z nejpovedenějších večírků.
...
Mimo mnohých nádherných scuba ponorů jsme zažili i šnorchlování s delfínem. Bylo kouzelné. Ten krásný tvor nás doprovázel dlouhé desítky minut před přídí a když jsme zastavili na olejové skvrně, abychom si prohlédli nový vrak u Safagy, laškoval a hravě se proháněl s každým kdo byl ochoten a schopen se ponořit kousek pod hladinu. Nováček Michal díky všudypřítomnému mazutu z čerstvě potopeného vraku ušetřil za opalovací krém a kondicionér na jeho medvědí srst, Petr naopak ocenil samoopalovací účinky esence, my ostatní si vyplítvali šampon na oblékání neoprenu na několik dní, jak jsme to ze sebe drhli :)
...
Den číslo 6) 10.6.2009
Ponor č. 17)
Poslední ponor proběhl na lokalitě Abu Ramada, což je pěkný korálový útes plný
života. Pak následovalo už jen odbahnění, vyčištění a vysušení výstroje , odjezd
do přístavu v Hurkádě . Po přesunutí do hotelu ,vykouření několika šíš ,jsme
zlehka pospali a odletěli domů. Dobré je , že letadlo opět nespadlo.
Rád bych poděkoval všem zúčastněným za spousty dobrých rad , za to, že se o moji
osobu při mých prvních ponorech postarali (zejména Jitce) a zato ,že  byli
skvělými společníky na této zajímavé cestě.

Závěr : Vše co je zde výše napsáno jest naprostou pravdou, což platí u ponorů na
100% a u poponorových briefingů v podstatě také , jen časová posloupnost
jednotlivých příhod není zde zcela stoprocentní . Nevím proč ale zde se mi to
slévá z naprosto neznámých příčin do jednoho celku a bohužel nevěřím ,že  někdo
z dalších přítomných aktivních účastníků bude sto mi nějako pomoci. Je to asi
tím že " minulost je " teď si to dál nepamatuju  ale vím že" vše souvisí se vším
". To nemám  ze sebe ,ale je to citát  dobrého účastníka akce  Boba .