11. 10. 2010 - 18. 10. 2010
Egypt - Dahab
Report z říjnového Dahabu :-)
Dahab- říjen 2010
Letadlo Bertha egyptské společnosti Nessma airlines hladce dosedá na přistávací dráhu Mezinárodního letiště v Bratislavě. Je mi po protrpěném letu už trochu líp. Ráda bych to svedla na zbytkový dusík, ale spíše v tom bude divoký večírek na Lighthousu, spousta „kubánského“ rumu, egyptského piva a samozřejmě „šíša“. Bratislava tone v šedivé mlze a venku nás udeřilo do obličeje 5 stupňů. Po slunci ani památky, asi nám ho na letišti v Sharmu zapomněli přibalit. Tohle už je definitivní konec dahabské pohádky, která začala před týdnem v Brně...
Brno 10. října 2010. 4:00 ráno, před bazénem na Kometě se scházejí rozespalí členové naší expedice. Je pořádná zima. Předháníme se v odhadech hmotnosti našich zavazadel a někteří mají mírné obavy, jestli tohle může projít. Mám v batohu kromě potápěčské výstroje jen dvoje šortky a tři trička a tak doufám, že to bude ok. Miloš se tváří naprosto v klidu, máme objednánu nějakou váhu navíc, no a problémy se budou řešit, až nastanou.
Události konečně nabírají spád. Autobus do Blavy, letištní kontroly, úředníci, kteří ani nad 20 kg bagáží nehnuli brvou a s mírným zpožděním krasavice jménem Fatima- letoun, jak jinak, Nessma airlines. Letadlo poloprázdné, takže většina z nás pospává volně pohozena přes tři sedadla. Poměrně luxusní let turistickou třídou.
Sharm el Sheik. Z klimatizovaného letadla vstupujeme do žhavého ovzduší severní Afriky. Padáme horkem v džínách a plných botách, takže honem odlehčit. Nezbytné formality na letišti, zavazadla ok a před free shopem, kde honem doplníme výbavu, nás čeká jeden z dive masterů potápěčské základny Ligthouse v Dahabu, kam teď míříme. Jmenuje se Bobby a je to brňák jak poleno. Šupnem zavazadla do minibusů a yalla, yalla směr Dahab.
Cesta do Dahabu trvá něco přes hodinku. Projíždíme kontroly, kde postávají vojáci či policisti s kvérem a my, kteří jsme tady poprvé sledujeme s úžasem v očích pouštní krajinu a Sinajské pohoří. Je to jako national geographic naživo. Hele velbloud! Hele a támhle je jich plno! Hele a tenhle už to nerozchodil- ukazuje kdosi na hromádku kostí u silnice.
Konečně Dahab. Vyložíme bagáž v hezkém hotýlku Golden Europe. Pokojíky jsou čisté a mají všechno, po čem může srdce cestovatele toužit. Klima, lednička, WC, sprcha, většinou teráska, trezor a hlavně prííííííma postýlka. Nedočkavě vybalujeme ploutve, šnorchl a masku a hurá do vody.
Hned první ponoření do moře mi vyráží dech. Ano, všichni říkají, že je to tu krásné, ano všichni říkají, že je tu plno ryb a čistá voda, ale tohle... Hned u břehu plavou skupinky komorníků, korál začíná doslova pár metrů od břehu a ve vodě se to hemží spoustou života. Nejkrásnější pohled je na různobarevné klipky, sapínky a pomce, každou sasanku stráží klaun, hned poprvé jsme našli chobotnici, těsně kolem proplouvá půlmetrový bodlok. Pohled z hladiny do modré hlubiny slibuje spoustu dalších krás, zahlídneme ploutve perutýnů a hejna dalších malých i velkých ryb. Těsně přede mnou se zastavuje mořská jehla a zvědavě mě pozoruje.
Ač neradi, musíme z vody, v pět hodin je na Lighthousu první briefing.
Na stole nás čeká sklenice temně rudé tekutiny s ledem. Rozpačitě na ni hledíme a opakovaně jsme ujišťováni, že na Lighthousu se led dělá z balené vody, hygiena se úzkostlivě dodržuje a není třeba se čehokoliv bát. Dnes mohu říci, je to čistá pravda. Ona rudá tekutina je lahodné karkade- čaj ze zvláštního druhu ibišku.
Bobby nás seznámí s praktickými záležitostmi ohledně chodu báze a rozdělíme se na skupinky. Bobby vyfasuje nejzkušenější potápěče a ostatní OWD a kurzisti jsou rozděleni do skupinek . Laci dostal do péče čtyři úplné začátečníky a dvě méně zkušené OWD. Je to dvoumetrový šéf báze, který pokud není pod vodou, řeší provozní záležitosti v kanclíku nebo sedí někde se „šíšou“. Zálibně na něm spočine jistě každé ženské oko. Kristýna dostala do péče dvě kurzistky, aby rychle dopilovaly, co bylo třeba a mohly se vrhnout s ostatními začátečníky do 20-ti metrových hlubin. Miloš, náš potápěčský guru a pilíř celé akce, dokončoval kurz s dalšími OWD.
Ráno, po vyvažovacím a zkušebním ponoru na Ligthousu, jsme mohli začít poznávat krásy Rudého moře. Lokalit je spousta a za deset ponorů nelze vidět vše a tak naši dive masteři vybírali to nejkrásnější s ohledem na naše výkony pod vodou a zkušenosti. Otevírá se nám svět netušené krásy. Svět plný života a barev, klidu, do kterého jen hučí automatiky. Závratné pohledy do modrých hlubin moře, odlesky slunce na klidné hladině vysoko nad hlavou. Je to jako viset uprostřed vesmíru. Všední starosti se rozpustily ve slané vodě. Oči pravidelně kontrolují počítač, tlak v lahvi a kontaktují buddyho. Alespoň u mne uchvácení podmořským životem postupně střídá uchvácení beztížným stavem a opojení vodním prostředím. Najednou nemám potřebu někam plavat, stačí si najít klidné místo a prostě tam být, dívat se otevřenýma očima a nechat se dokonale prosáknout tou neskutečně nádhernou atmosférou. Kdo nezkusil, nepochopí.
Postupně vystřídáme několik potápěčských lokalit: Lighthouse, Eel Garden s písečnými poli plnými úhořů, kteří nás nechají připlavat tak blízko, The Caves s převisy a červenou sasankou, The Island s korálovými zahradami a hejny barrakud, The Canyon připomínající rybí polévku, Blue Hole s proslulou korálovou průrvou, Moray Garden. Na každé z nich je něco jiného, na každé z nich je něco stejného, všechny jsou nádherné. Potápěči se postupně zlepšují, s větší jistotou ovládají vztlak, spotřebu vzduchu pozvolna klesá a radost z každého ponoru rychle roste.
První kurzista je pasován na OWD. Je to Petr. Opatrně kráčí na pódium a tuší, že tahle taškařice nebude tak úplně zadarmo. Úkolů se ovšem zhostí se ctí. Na trimixu zpívá národní hymnu, statečně vyexuje pivo šnorchlem a nakonec dostne „pohlazení“ ploutví na zadnici od každého přítomného dive mastera. A že jich tu bylo!
Třetí den zájemci zahájí základní kurz potápění s nitroxem a hned druhý den si to mohou vyzkoušet. Pocity jsou výborné, únava je menší, rozhodně to stojí zato.
Po dvou ponorech s nitroxem je i chuť na nočák velká. Vyfasujeme baterky a dobrodružství začíná. Nádherný pocit už jen pouhého bytí pod vodou je znásoben tmou kolem. Na hladinu svítí noční Dahab a kolem je vidět spousta světelných sloupů z baterek ostatních potápěčů. Na lov se vydávají noční živočichové. Na své si chce přijít spousta perutýnů, na něco dobrého k snědku číhají murény. Milošova pohoda a úsměv pod vodou jsou silně nakažlivé. Rozverně pouští na hladinu z pusy bublinkové koláčky a já to zkouším po něm. Už vím, že smát se lze i s automatikou v puse.
Mezi ponory sedáváme na Lighthousu nebo poleháváme v pelešárnách na pobřeží, čekáme, až nám donesou zase nějaké fantastické jídlo a vstřebáváme Egypt všemi smysly. Nažloutlý písek a hřeben Sinaje, lemující Akabský záliv, karavana velbloudů a beduíni v dlouhých hábitech s barevnými šátky na hlavě, snědé děti s nádhernýma očima, které prodávají po pelešárnách ručně pletené náramky a snaží se přinést domů nějaké peníze, slaná vůně moře a vůně koření z grilovaného masa a dalších dobrot, modré nebe bez mráčku, horko a neustálá žízeň.
Večer Dahab ožívá. Místní obchodníci už přivykli českým turistům. Snaží se potěšit pár českými slovy. Na ulici kolemjdoucím podávají ruce a usilovně lákají do svého krámku nebo restaurace. Miloše tady všichni znají. Vítají ho jako vlastního bratra, objímají a doufají, že to stádečko oveček, které se s ním vydalo na výpravu večerním městečkem, zavede právě k nim. Vnímám hlavně pestrý koktejl vůní a barev... Hned druhý den větší část naší skupinky s Milošem míří do restaurace El Faddar, aby si vychutnala místní speciality. Předkrm z arabského chleba s mističkami s baklažány, tahiny pastou a dalšími omáčkami. Následuje mísa grilovaných mořských dobrot- krevety, kalamáry, dva druhy ryb, zelenina a brambory, spousta vynikající rýže. Vše zalito červeným vínem nebo pivem. Posezení pokračuje oslavou Jitčiných narozenin. Obsluha přináší dort se svíčkami a následuje malá egyptská diskotéka. Jitka ovšem žádné narozeniny nemá, to jen Miloš se postaral o zábavu a bubáci lítají, zpívají a okolo užaslé Jitky křepčí, jako by to byl faraon. Ten večer se vydařil a dort jsme dojídali u snídaně.
Poslední dva ponory jsou z lodi. Ráno odjedeme do přístavu a plavíme se na Gabr el Bint, stále na dohled hranic se Saudskou Arábií. Dive masteři jsou samozřejmě Miloš a pak Bobby a Kristýna. Užíváme si poslední okamžiky pod vodou než nás zastaví na 24 hodin před odletem no fly na našich počítačích. Moře je absolutně klidné, plavba i ponor bez nejmenších problémů. Mezi ponory máme připraven skvělý oběd na lodi a pak znovu pod vodu. Pod lodí proplouvá barrakuda, v písku nacházíme trnuchu a na útesech se loučíme s nekonečnou spoustou barevných ryb a korálů.
Sobota je určena výletu na čtyřkolkách do pouště, nákupům a šnorchlování na hladině. Prach a horko mě moc nelákají, tak při návratu čtyřkolkové grupy, která fofrem skáče v zaprášených tričkách do moře, naslouchám barvitému vyprávění účastníků. Už den před tím se Bobby chlubil, že jeho nikdo nepředjede a kluci se těšili, jak mu to natřou. Ale jak se říká, vždycky je všechno jinak.Čtyřkolek bylo málo a tak Miloš nafasoval silně rozhrkané enduro s aktivním ABS (rozuměj Arabský Blokovací Systém), takže byl ze hry. Nakonec jeho ABS začalo fungovat absolutně a on dokončil desert race na motorce. Petruše se přesvědčila, že čtyřkolka není tak úplně spolehlivě stabilní a pokusila se o kotrmelec. Dopadlo to výborně, byla jen trochu v šoku, nic co by nespravil náprstek nějakého moku. S trochou láskyplného lékařského ošetření v hotelu (zdravotníků a zkušených ošetřovatelů bylo dost) vypadá stejně perfektně jako před tím. A tak čtyřkolkáři stojí v moři, smývají prach a nějaká dobrá duše servíruje pivo až do vody. Vrcholem akce je pivní buddy shot z Pavlina pupíku.
Poslední dva večery na bázi se večírky rozjíždí ve velkém. Hnáni faktem, že zítra už se nepotápí, takže na nějaké to promile po ránu v žíle se nehraje, popouštíme uzdu zábavě.Ten první, v pátek večer, ten se prostě narodil. Zábava se rozjíždí a Miloš vymýšlí sázku. Když Jitku dostane na 15 minut pod vodu k prvnímu korálu, Karel si ji po 11 letech společného soužití vezme. Hodinu do Jitky hustíme, že Miloš naučí potápět každého a s ním se jí ve vodě naprosto nic nemůže stát. Karel se jen smál a my měli záhy pochopit proč. K všobecnému veselí se přidal Petr v podpaží s „kubánským“ rumem a celým večerem se z reproduktoru prolínalo nekonečné Sladké mámení Helenky Vondráčkové, což je zjevně Laciho úchylka. Někdo nechává přinést „šíšu“, aby taneční vláček mohl vypouštět dým, pečlivě trénujeme sdílení vzduchu a práci s trimixem. Obsluha Lighthousu nás pobaveně sleduje a modlí se, aby při našich tanečních kreacích neskončila terasa báze v přízemí v troskách.
Ráno je přesně v 8:00 hod na břehu smontovaná výstroj pro nevěstu ! Také Miloš a připravený povrchový tým s maskami a šnorchly, aby to vše dosvědčil. Leč nevěsta nikde. Nevěsta později přichází do hotelové jídelny sice v bílém, ovšem se zjevným úmyslem sázku odpískat. Karle, že tys to věděl?!
Sobotní večer už je ve znamení odjezdu. Miloš vyvěšuje farplan. O půlnoci pravý maďarský gulášek na hotelu, 1:00 odjezd, 4:30 odlet. Do té doby BBQ (rozuměj barbeque) na Lighthousu. A to teda byla jízda.
Večírek se rozjíždí poněkud líným tempem. Servíruje se grilovaná barracuda, hovězí a kuřecí kousky, k tomu rýže, bramborový salát a nepřeberné množství různých zeleninových míchanic a omáček úžasných chutí a vůní. I ten největší jedlík musí být zcela uspokojen jak množstvím, tak kvalitou. Večírkoví tahouni vybírají nějakou tu libru na pití a nakonec se podaří party rozjet. Laci přináší slíbenou láhev trimixu a můžeme předvést svoje kabaretní schopnosti. Flašku jsme vyzunkli v cukuletu, takže Petr za drobný úplatek získává ještě 80% helium. A salvy smíchu neberou konce. Laci předzpívává v maďarštině a heliové hlásky opakují. Zdá se, že párty by klidně jela až do rána. Taneční kreace nabírají obrátky a bujarý zpěv se táhne celým Dahabem. Miloš musí svoje rozdováděné ovečky trochu zchladit studenou vodou a okolo půlnoci signalizuje konec ,,ponoru,, a všechny vyhání balit – na letiště jedeme za hodinu !!! Po rozloučení s našimi novými kamarády v Dahabu naskáčeme do minibusů a poněkud společensky znaveni (já tedy zcela jistě) jedeme směr letiště v Sharmu.
Teda v letadle mi nebylo nejlépe. Teď už je mi po 18 hodinách spánku fajn, s mírnou nostalgií píšu report a snažím se trochu mírnit, protože by to vážně bylo na knihu.
Když potápět, tak s Trygonem. Když končit OWD kurz, tak v Dahabu. Když Dahab, tak Lighthouse.
Očima Dany Paukové.
Letadlo Bertha egyptské společnosti Nessma airlines hladce dosedá na přistávací dráhu Mezinárodního letiště v Bratislavě. Je mi po protrpěném letu už trochu líp. Ráda bych to svedla na zbytkový dusík, ale spíše v tom bude divoký večírek na Lighthousu, spousta „kubánského“ rumu, egyptského piva a samozřejmě „šíša“. Bratislava tone v šedivé mlze a venku nás udeřilo do obličeje 5 stupňů. Po slunci ani památky, asi nám ho na letišti v Sharmu zapomněli přibalit. Tohle už je definitivní konec dahabské pohádky, která začala před týdnem v Brně...
Brno 10. října 2010. 4:00 ráno, před bazénem na Kometě se scházejí rozespalí členové naší expedice. Je pořádná zima. Předháníme se v odhadech hmotnosti našich zavazadel a někteří mají mírné obavy, jestli tohle může projít. Mám v batohu kromě potápěčské výstroje jen dvoje šortky a tři trička a tak doufám, že to bude ok. Miloš se tváří naprosto v klidu, máme objednánu nějakou váhu navíc, no a problémy se budou řešit, až nastanou.
Události konečně nabírají spád. Autobus do Blavy, letištní kontroly, úředníci, kteří ani nad 20 kg bagáží nehnuli brvou a s mírným zpožděním krasavice jménem Fatima- letoun, jak jinak, Nessma airlines. Letadlo poloprázdné, takže většina z nás pospává volně pohozena přes tři sedadla. Poměrně luxusní let turistickou třídou.
Sharm el Sheik. Z klimatizovaného letadla vstupujeme do žhavého ovzduší severní Afriky. Padáme horkem v džínách a plných botách, takže honem odlehčit. Nezbytné formality na letišti, zavazadla ok a před free shopem, kde honem doplníme výbavu, nás čeká jeden z dive masterů potápěčské základny Ligthouse v Dahabu, kam teď míříme. Jmenuje se Bobby a je to brňák jak poleno. Šupnem zavazadla do minibusů a yalla, yalla směr Dahab.
Cesta do Dahabu trvá něco přes hodinku. Projíždíme kontroly, kde postávají vojáci či policisti s kvérem a my, kteří jsme tady poprvé sledujeme s úžasem v očích pouštní krajinu a Sinajské pohoří. Je to jako national geographic naživo. Hele velbloud! Hele a támhle je jich plno! Hele a tenhle už to nerozchodil- ukazuje kdosi na hromádku kostí u silnice.
Konečně Dahab. Vyložíme bagáž v hezkém hotýlku Golden Europe. Pokojíky jsou čisté a mají všechno, po čem může srdce cestovatele toužit. Klima, lednička, WC, sprcha, většinou teráska, trezor a hlavně prííííííma postýlka. Nedočkavě vybalujeme ploutve, šnorchl a masku a hurá do vody.
Hned první ponoření do moře mi vyráží dech. Ano, všichni říkají, že je to tu krásné, ano všichni říkají, že je tu plno ryb a čistá voda, ale tohle... Hned u břehu plavou skupinky komorníků, korál začíná doslova pár metrů od břehu a ve vodě se to hemží spoustou života. Nejkrásnější pohled je na různobarevné klipky, sapínky a pomce, každou sasanku stráží klaun, hned poprvé jsme našli chobotnici, těsně kolem proplouvá půlmetrový bodlok. Pohled z hladiny do modré hlubiny slibuje spoustu dalších krás, zahlídneme ploutve perutýnů a hejna dalších malých i velkých ryb. Těsně přede mnou se zastavuje mořská jehla a zvědavě mě pozoruje.
Ač neradi, musíme z vody, v pět hodin je na Lighthousu první briefing.
Na stole nás čeká sklenice temně rudé tekutiny s ledem. Rozpačitě na ni hledíme a opakovaně jsme ujišťováni, že na Lighthousu se led dělá z balené vody, hygiena se úzkostlivě dodržuje a není třeba se čehokoliv bát. Dnes mohu říci, je to čistá pravda. Ona rudá tekutina je lahodné karkade- čaj ze zvláštního druhu ibišku.
Bobby nás seznámí s praktickými záležitostmi ohledně chodu báze a rozdělíme se na skupinky. Bobby vyfasuje nejzkušenější potápěče a ostatní OWD a kurzisti jsou rozděleni do skupinek . Laci dostal do péče čtyři úplné začátečníky a dvě méně zkušené OWD. Je to dvoumetrový šéf báze, který pokud není pod vodou, řeší provozní záležitosti v kanclíku nebo sedí někde se „šíšou“. Zálibně na něm spočine jistě každé ženské oko. Kristýna dostala do péče dvě kurzistky, aby rychle dopilovaly, co bylo třeba a mohly se vrhnout s ostatními začátečníky do 20-ti metrových hlubin. Miloš, náš potápěčský guru a pilíř celé akce, dokončoval kurz s dalšími OWD.
Ráno, po vyvažovacím a zkušebním ponoru na Ligthousu, jsme mohli začít poznávat krásy Rudého moře. Lokalit je spousta a za deset ponorů nelze vidět vše a tak naši dive masteři vybírali to nejkrásnější s ohledem na naše výkony pod vodou a zkušenosti. Otevírá se nám svět netušené krásy. Svět plný života a barev, klidu, do kterého jen hučí automatiky. Závratné pohledy do modrých hlubin moře, odlesky slunce na klidné hladině vysoko nad hlavou. Je to jako viset uprostřed vesmíru. Všední starosti se rozpustily ve slané vodě. Oči pravidelně kontrolují počítač, tlak v lahvi a kontaktují buddyho. Alespoň u mne uchvácení podmořským životem postupně střídá uchvácení beztížným stavem a opojení vodním prostředím. Najednou nemám potřebu někam plavat, stačí si najít klidné místo a prostě tam být, dívat se otevřenýma očima a nechat se dokonale prosáknout tou neskutečně nádhernou atmosférou. Kdo nezkusil, nepochopí.
Postupně vystřídáme několik potápěčských lokalit: Lighthouse, Eel Garden s písečnými poli plnými úhořů, kteří nás nechají připlavat tak blízko, The Caves s převisy a červenou sasankou, The Island s korálovými zahradami a hejny barrakud, The Canyon připomínající rybí polévku, Blue Hole s proslulou korálovou průrvou, Moray Garden. Na každé z nich je něco jiného, na každé z nich je něco stejného, všechny jsou nádherné. Potápěči se postupně zlepšují, s větší jistotou ovládají vztlak, spotřebu vzduchu pozvolna klesá a radost z každého ponoru rychle roste.
První kurzista je pasován na OWD. Je to Petr. Opatrně kráčí na pódium a tuší, že tahle taškařice nebude tak úplně zadarmo. Úkolů se ovšem zhostí se ctí. Na trimixu zpívá národní hymnu, statečně vyexuje pivo šnorchlem a nakonec dostne „pohlazení“ ploutví na zadnici od každého přítomného dive mastera. A že jich tu bylo!
Třetí den zájemci zahájí základní kurz potápění s nitroxem a hned druhý den si to mohou vyzkoušet. Pocity jsou výborné, únava je menší, rozhodně to stojí zato.
Po dvou ponorech s nitroxem je i chuť na nočák velká. Vyfasujeme baterky a dobrodružství začíná. Nádherný pocit už jen pouhého bytí pod vodou je znásoben tmou kolem. Na hladinu svítí noční Dahab a kolem je vidět spousta světelných sloupů z baterek ostatních potápěčů. Na lov se vydávají noční živočichové. Na své si chce přijít spousta perutýnů, na něco dobrého k snědku číhají murény. Milošova pohoda a úsměv pod vodou jsou silně nakažlivé. Rozverně pouští na hladinu z pusy bublinkové koláčky a já to zkouším po něm. Už vím, že smát se lze i s automatikou v puse.
Mezi ponory sedáváme na Lighthousu nebo poleháváme v pelešárnách na pobřeží, čekáme, až nám donesou zase nějaké fantastické jídlo a vstřebáváme Egypt všemi smysly. Nažloutlý písek a hřeben Sinaje, lemující Akabský záliv, karavana velbloudů a beduíni v dlouhých hábitech s barevnými šátky na hlavě, snědé děti s nádhernýma očima, které prodávají po pelešárnách ručně pletené náramky a snaží se přinést domů nějaké peníze, slaná vůně moře a vůně koření z grilovaného masa a dalších dobrot, modré nebe bez mráčku, horko a neustálá žízeň.
Večer Dahab ožívá. Místní obchodníci už přivykli českým turistům. Snaží se potěšit pár českými slovy. Na ulici kolemjdoucím podávají ruce a usilovně lákají do svého krámku nebo restaurace. Miloše tady všichni znají. Vítají ho jako vlastního bratra, objímají a doufají, že to stádečko oveček, které se s ním vydalo na výpravu večerním městečkem, zavede právě k nim. Vnímám hlavně pestrý koktejl vůní a barev... Hned druhý den větší část naší skupinky s Milošem míří do restaurace El Faddar, aby si vychutnala místní speciality. Předkrm z arabského chleba s mističkami s baklažány, tahiny pastou a dalšími omáčkami. Následuje mísa grilovaných mořských dobrot- krevety, kalamáry, dva druhy ryb, zelenina a brambory, spousta vynikající rýže. Vše zalito červeným vínem nebo pivem. Posezení pokračuje oslavou Jitčiných narozenin. Obsluha přináší dort se svíčkami a následuje malá egyptská diskotéka. Jitka ovšem žádné narozeniny nemá, to jen Miloš se postaral o zábavu a bubáci lítají, zpívají a okolo užaslé Jitky křepčí, jako by to byl faraon. Ten večer se vydařil a dort jsme dojídali u snídaně.
Poslední dva ponory jsou z lodi. Ráno odjedeme do přístavu a plavíme se na Gabr el Bint, stále na dohled hranic se Saudskou Arábií. Dive masteři jsou samozřejmě Miloš a pak Bobby a Kristýna. Užíváme si poslední okamžiky pod vodou než nás zastaví na 24 hodin před odletem no fly na našich počítačích. Moře je absolutně klidné, plavba i ponor bez nejmenších problémů. Mezi ponory máme připraven skvělý oběd na lodi a pak znovu pod vodu. Pod lodí proplouvá barrakuda, v písku nacházíme trnuchu a na útesech se loučíme s nekonečnou spoustou barevných ryb a korálů.
Sobota je určena výletu na čtyřkolkách do pouště, nákupům a šnorchlování na hladině. Prach a horko mě moc nelákají, tak při návratu čtyřkolkové grupy, která fofrem skáče v zaprášených tričkách do moře, naslouchám barvitému vyprávění účastníků. Už den před tím se Bobby chlubil, že jeho nikdo nepředjede a kluci se těšili, jak mu to natřou. Ale jak se říká, vždycky je všechno jinak.Čtyřkolek bylo málo a tak Miloš nafasoval silně rozhrkané enduro s aktivním ABS (rozuměj Arabský Blokovací Systém), takže byl ze hry. Nakonec jeho ABS začalo fungovat absolutně a on dokončil desert race na motorce. Petruše se přesvědčila, že čtyřkolka není tak úplně spolehlivě stabilní a pokusila se o kotrmelec. Dopadlo to výborně, byla jen trochu v šoku, nic co by nespravil náprstek nějakého moku. S trochou láskyplného lékařského ošetření v hotelu (zdravotníků a zkušených ošetřovatelů bylo dost) vypadá stejně perfektně jako před tím. A tak čtyřkolkáři stojí v moři, smývají prach a nějaká dobrá duše servíruje pivo až do vody. Vrcholem akce je pivní buddy shot z Pavlina pupíku.
Poslední dva večery na bázi se večírky rozjíždí ve velkém. Hnáni faktem, že zítra už se nepotápí, takže na nějaké to promile po ránu v žíle se nehraje, popouštíme uzdu zábavě.Ten první, v pátek večer, ten se prostě narodil. Zábava se rozjíždí a Miloš vymýšlí sázku. Když Jitku dostane na 15 minut pod vodu k prvnímu korálu, Karel si ji po 11 letech společného soužití vezme. Hodinu do Jitky hustíme, že Miloš naučí potápět každého a s ním se jí ve vodě naprosto nic nemůže stát. Karel se jen smál a my měli záhy pochopit proč. K všobecnému veselí se přidal Petr v podpaží s „kubánským“ rumem a celým večerem se z reproduktoru prolínalo nekonečné Sladké mámení Helenky Vondráčkové, což je zjevně Laciho úchylka. Někdo nechává přinést „šíšu“, aby taneční vláček mohl vypouštět dým, pečlivě trénujeme sdílení vzduchu a práci s trimixem. Obsluha Lighthousu nás pobaveně sleduje a modlí se, aby při našich tanečních kreacích neskončila terasa báze v přízemí v troskách.
Ráno je přesně v 8:00 hod na břehu smontovaná výstroj pro nevěstu ! Také Miloš a připravený povrchový tým s maskami a šnorchly, aby to vše dosvědčil. Leč nevěsta nikde. Nevěsta později přichází do hotelové jídelny sice v bílém, ovšem se zjevným úmyslem sázku odpískat. Karle, že tys to věděl?!
Sobotní večer už je ve znamení odjezdu. Miloš vyvěšuje farplan. O půlnoci pravý maďarský gulášek na hotelu, 1:00 odjezd, 4:30 odlet. Do té doby BBQ (rozuměj barbeque) na Lighthousu. A to teda byla jízda.
Večírek se rozjíždí poněkud líným tempem. Servíruje se grilovaná barracuda, hovězí a kuřecí kousky, k tomu rýže, bramborový salát a nepřeberné množství různých zeleninových míchanic a omáček úžasných chutí a vůní. I ten největší jedlík musí být zcela uspokojen jak množstvím, tak kvalitou. Večírkoví tahouni vybírají nějakou tu libru na pití a nakonec se podaří party rozjet. Laci přináší slíbenou láhev trimixu a můžeme předvést svoje kabaretní schopnosti. Flašku jsme vyzunkli v cukuletu, takže Petr za drobný úplatek získává ještě 80% helium. A salvy smíchu neberou konce. Laci předzpívává v maďarštině a heliové hlásky opakují. Zdá se, že párty by klidně jela až do rána. Taneční kreace nabírají obrátky a bujarý zpěv se táhne celým Dahabem. Miloš musí svoje rozdováděné ovečky trochu zchladit studenou vodou a okolo půlnoci signalizuje konec ,,ponoru,, a všechny vyhání balit – na letiště jedeme za hodinu !!! Po rozloučení s našimi novými kamarády v Dahabu naskáčeme do minibusů a poněkud společensky znaveni (já tedy zcela jistě) jedeme směr letiště v Sharmu.
Teda v letadle mi nebylo nejlépe. Teď už je mi po 18 hodinách spánku fajn, s mírnou nostalgií píšu report a snažím se trochu mírnit, protože by to vážně bylo na knihu.
Když potápět, tak s Trygonem. Když končit OWD kurz, tak v Dahabu. Když Dahab, tak Lighthouse.
Očima Dany Paukové.
zápisky z minulých akcí
