10. 01. 2010

Lednové Trygonpotápění pod ledem

Každý normální, slušně vychovaný člověk brzy ráno o víkendu, když je všude 25 cm sněhu spí, nebo se chystá na hory lyžovat. Ovšem to neplatí pro pacienty Romana1, Romana2, Petra, Michala, Pavla a Jarka jejichž anamnézou je koupání pod ledem. Ne, na Jitku jsem nezapomněl. Ta tam sice byla taky, ale ona na rozdíl od nás měla všech "pět pohromadě", tak na všechno a hlavně na nás dávala pozor.

Samozřejmě, že jsme se na potápění pod led náležitě připravili a to jak materiálně, technicky tak i morálně. Pokud je mi známo, tak jsme nezapomněli na lautr nic. Měli jsme s sebou krumpáč, sekeru, lopatu, sněhové řetězy, mačetu, boby, sáně, hasák, borůvkovou buchtu s plechem, česnekačku + porcelánové talíře, rum, štrúdl, pití co hrdlo ráčilo a zásobu pikantních vtipů.

Plán byl takový, že autem dojedeme až k vodě k vysekané díře. Jenomže co čert nechtěl - zůstali jsme pod kopcem s oběma zpřetrhanými řetězy (už ani to železo není to, co bývalo). Navrhl jsem, že ty rozbité řetězy zahodíme do lesa. Na tento, dle mého názoru dobrý nápad (co taky s nepoužitelnými sněhovými řetězy, že?) zareagoval jeden účastník zájezdu šibalským úsměvem a slovy, že si je vezme domů na večer. No fakt nevím, na co mu budou.

P.S. Málem bych zapomněl, že jsme se i potápěli.

Jak bych to popsal, aniž bych zdržoval. No prostě já osobně jsem s podledovým potápěním začal ve svých 5ti letech, kdy mě na rybníce vysekaná díra pro kapry natolik fascinovala až mě ta díra vcucla. Až šťárající hokejky bruslařů tenkrát ukončily můj jinak zdařilý dive. No a ten náš sobotní ponor byl velmi podobný - mokro, studeno, ale sranda :)

Snad ještě jedna věc mi utkvěla v paměti. A sice, že při pohledu na zasněžený, sluncem ozářený led ve směru z podvody ode dna nahoru svítily jako neónové reklamy ve sněhu vyšlapané šipky a jiné nepublikovatelné obrazce :)

Za sebe říkám, že jestli se ještě někdy půjdeme potápět pod led, tak na tu česnekačku s šunkou, sýrem a opečenými krutóny rozhodně jdu zas!

Palda