04. 02. 2014 - 16. 02. 2014
KUBA 2014
S parťákem Markem a kamarády Věrou a Radkem jsme se namísto jednoho potapěčského dne vydali na výlet do cca 30 km vzdáleného hlavního města ostrova Isla de Juventud do Nuova Gerony.
Video z akce na Fb: video
Prošli jsme jak chudší části, kde bylo možné přímo na chodníku v podloubíčku vidět např. obuvníka při opravě bot, kadeřníka, místní řeznictví, koloniál atd., tak celkem pěkně upravenou pěší zónu, plnou obchůdků, včetně tržiště všeho možného. Nemocnice a poliklinika působily z venčí velmi dobrým dojmem. Katolický kostel nám s Márou na přání otevřel asi sám pan farář v civilu. Interiér vkusný nepřeplácaný skoro útulný. Bylo vidět, že lidi sem na bohoslužby chodí a politika jim v tom nepřekáží. Poseděli jsme si, nasáli klid a vydali se k poslednímu bodu našeho itineráře a to byla místní hasičská stanice. Chtěl jsem totiž navázat družbu a vyměnit si dresy. :)
Po navázání anglicko-italsko-španělského hovoru s hochy, kteří venku pečovali o velmi slušnou techniku čínské výroby jsem si nechal zavolat velícího důstojníka směny. Tomu jsem se představil jako hasič s České repuliky, což hned věděl kde je, neb československo zde má neustále dobrý zvuk i když už je u nás kapitalismus. Ukázal jsem mu pas, jako, že nekecám a nejsem americký agent. Důstojník anglicky mluvil a sdělil mi, že na exkurzi dovnitř nemůžem, protože je to vojenský objekt a všichni hasiči jsou vojáci, převelení na hasiče. Fotit, že se taky nesmí. Byl jsem asi neodbytný a tak mi nakonec řekl, že zkusí požádat o povolení někoho výš a ať dojdu zítra...
Na cestu zpět do hotelu jsme si pronajali starou ameriku. Byl to pro mně lepší zážitek, než ponor. :)
No a druhý den jsme s Jirkou, Františkem a jejich hezčím doprovodem opět vyrazili starou károu do města. Oni na prohlídku, já na stanici. Důstojník tam nebyl a ani přijet nehodlal, mi řekli hoši i seriozně vypadající starší spojař v hodnosti poštmistra. Že by se chtěl vyhnout komplikacím? Ale hoši byli fajn a ten komunikativní v montérkách a zlatým řetězem na krku mi domluvil se svým kolegou, který končil směnu, že půjdu s ním domů a tam provedeme výměnu suvenýrů. Tak jsme šli. Bylo to kousek. Z ulice jsme vešli do malého, čistého, ale chudeho bytečku. A bylo kafe, s maminkou, s tatínkem a pak ta výměna dresů (dal jsem mu pěknou vyšívanou čepici, tričko a znak na rukáv. Dostal jsem taky znak a parádní zásahovou kombinézu s nápisem BOMBEROS CUBA) a pak společné focení. Dostalo se i na debatu, jak si kdo žije. Tak mému kubánskému hasičovi bylo tak do 30ti let. Bydlí s rodiči, kteří neplatí za nájem, elektřinu, vodu, ani za topení. :) On neplatí oblečení, bo chodí v uniformě. Platí za TV, pevnou linku a něco za jídlo. Zdravotní, sociální neplatí a zdravotnictví a školství je zdarma. Dostává potravinové lístky, které stačí na přežití a plat má 649,- nekonvertibilních pesos, což je na naše 649,- korun českých. Musí tudíž chodit na vedlejšák. Pak jsme se poplácali po ramenách a šel jsem. Zase na stanici. Ale opatrně. Byla doba oběda a to mi hrálo do not. Doufal jsem, že ti dva strážní budou mít taky hlad a zalezou. A
doufal jsem, že je bude kdokoliv jiný líný vystřídat, protože po obědě a když tu není velitel... No zkrátka jako doma. A vyšlo to !!!
Úplně nanápadně jsem se přiblížil ke stanici. Když jsem ale byl jejich technice na dosah, vymákl jsem tam toho se zlatým řetězem, jak evidentně něco fušuje. Můj člověk pomyslel jsem si. Všiml si mně, tak jsem na něj mávl - pojď blíž. Přišel a tak mu povídám: nikdy jsem tu nebyl nikdy jsme spolu nemluvily a teď běž na tři minuty pryč. Pochopil. A tak mám i nějaké fotky těch jejich hasičských aut. Když za chvíli vylezl, byl jsem už dost daleko. Přátelsky jsme na sebe mávli. Tak ahoj. A dík. Kubánští hasiči jsou kámoši. :)
Nic z toho co jsem v Gerona Nuova viděl nebylo naaranžováno pro turisty a tak to pro mně mělo daleko větší vypovídací hodnotu o reálném životě místních obyvatel. Nic moc na vyskakování, ale pohoda.
Vypotil Martin MAREK
Hasič, strojník, lezec
Instruktor potápění
