18. 03. 2018 - 29. 03. 2018

Mexiko 2018 - report z akce

Abychom v Mexiku navypadali jako nemotorní potápěči, tak pro nás všechny Brigita domluvila hodiny Salsy u brněnského tanečního mistra Róberta. Po první hodině se objevii názory, že když už jsme se do toho tancování pustili, že bychom se hned zúčastnili Brno open 2018, ale z časových důvodů jsme od toho nakonec upustili.

DEN 1. A pak už byla neděle 00:25 a cesta začala nejtěžším úsekem, tedy dálnicí D1. Naštěstí jsme se bez kolon dostali na letiště, kde jsme hned pohotově dle předem přesně vypracovaného plánu vypili lahvinku Tulamorky a petku vínečka. Míra alkohou byla zvolena perfektně, protože přelet do Paříže všichni prospali a vzbudilo nás až jemné přistání. Paříž je možná krásné město, ale letiště je poměrně neutěšené s minimální sítí veřejných záchodků, nicméně Jamesona měli ve slevě. Do Mexika jsme odlétali s drobným půlhodinovým zpožděním. Let trval 10 hodin a 52 minut. Každý se s dékou letu vyrovnával po svém. Někdo si píchl něco do břicha, někdo se několikrát díval na Piráty z karibiku, někdo si četl, někdo tiše trpěl hlady. Já jsem si udělal sluchátka z papírových kelímků a všehno jsem slyšel stereo. Nakonec jsme se dočkali a přistáli jsme v Cancunu. Všechny kufry dorazily a my jsme se přesunuli před letiště, kde na nás čekalo velké auto s řidičem. Po dalších dvou hodinkách v autě jsme konečně dorazili na naše první ubytování v LA CALMA. Závěrečná etapa byla překvapivě temná a terénní. Čekala nás však roztomilá paní domácí, která nás vítala opravdu srdečně. Měli jsme nachystané nejenom pokoje, ale i večeři, na kterou jsme se po zazvonění zvonku hladově vrhli. K vytvoření dokonalé domácí pohody jsme zapálili vodní dýmku a slastně jsme my Češi a taky dva Slováci, vyfukovali z německé dýmky egyptský tabák smíchaný s mexickým vzduchem. Paní domácí nám ještě řekla, že elektrického proudu je jen tolik, kolik za den nachytá do solárních baterií, a že větráky se budou v nocit budou točit právě jen tak dlohou. Malinko jsme byli zaskočeni, ale nakonec všichni na tuto “hru” přistoupili a vůbec nebylo na škodu se zamyslet, jak by se to mohlo dělat se spotřebou energií i jindy a jinde. A pak jsme všichni spali za hlasitého, ale příjemného zvuku džungle.

DEN 2. Probudili jsme se trochu dřív, ale to jen z důvodů časového posunu. Bohate jsme posnídali a už jsme nastupovali do připraveného taxíku směr TULUM. Při komunikaci s mexickým řidičem jsem zažil opravdu těžké chvilky. Banku sice našel, ale potom domluvit cestu na mayské památky, na jejichž základech bylo město Tulum vystavěno, to byl skoro neřešitený problém. Naštěstí i ty nakonec našel. Dvouhodinová procházka v ruinách chrámů mayského města byla tak akorát. Viděli jsme i spoustu zvířat v přírodě, a měli tam i krásný výhled na moře. Pak jsme jeli na oběd a na pláž. Oběd byl sice výbornej (pro některé byly porce zbytečně malé), ale tequila a mezcal byly asi tak 3x dražší než všude jinde. Příště jsme si už dali při objednávání alkoholu větší pozor. No ale krásná koupačka v docela velkých vlnách nám dala rychle zapomenot na hamižného číšníka. Dováděli jsme ve vlnách, měnili si plavky ve vodě, házeli po sobě mořské řasy… Pak jsme nakoupili zásoby alkoholu na několik dní a vrátili jsme se do našeho ubytování, kde nás čekala večeře, dýmka a večírek.

DEN 3. Po snídani nás vyzvedl David Dušek na náš první cenot. Donesl bedny na potápěčskou výstroj a vyrazili jsme. Přístupové cesty k cenotům nejsou vždy jednoduché, ale Davidovo auto, myslím že se jmenovalo Hummer nebo tak nějak, se s tím docela popasovalo. Cenoty DOS OJOS jsou opravdu nádherné, no ale to jsou vlastně všechny. Breefing, smontování výstroje, cesta k vodě. A pak už to začalo. Všichni jsme věděli, že dnešní ponory mají průměrnou hloubku kolem 5 metrů, že jsou jednoduché a bezpečné. Že prakticky z každého místa bude prosvítat kousek denního světla. No ale to je to, co víte, a pak je to, co vidíte. Krásná čistá voda, díra do které se asi vejdete a natažená šňůra, která končí někde ve tmě. Třemi slovy bych to shrnul: BYLO TO SUPER! Těžko se to popisuje. Chvilku plavete v úzké chodbě, pak vidíte spoustu krápníků, pak vplavete do velkého dómu s čistě bílým vápencem, pak se vynoříte v jeskyni která je plná netopýrů, v dálce uvidíte druhou skupinu, která nasvěcuje v dálce zase úplně jiné útvary. Každý ponor je jiný, každý cenot je jiný. Tedy bych to zkrátil: to by měl vidět každý na své oči! Po ponoru byla vždycky výborná svačinka a druhý ponor. No a protože tyto cenoty byly od našeho bydlení asi 200 metrů džunglí, tak jsme si nechali na ubytování odvézt pouze výstroj a my jsme se zdrželi v místní hospůdce. Tohoto cenotu se účastnili i nepotápěči, kteří si v cenotech zašnorchlovali a někde v džungli našli pohledného praobyvatele s uhrančivýma očima, se kterým se ochotně fotili. Řádně posilnění tequilou a piňacoladou jsme se vrátili na naše ubytko. Po večeři pokračoval večírek v obýváku, coz byla krásná, prostorná, vzdušná teráska v pralese a dalo se tam i usnout. To se Vám v džungli hned tak nepodaří!

DEN 4. Zatímco nepotápěči si jeli zaplavat na pláž k moři a odpoledne měli domluvenou masáž od naší sympatické mladé jogínky, potápěči jeli v klasickém režimu, tentokráte na dva cenoty - CALAVERA a CAR WASH. Druhý název je skutečně proto, že si taxikáři z nedalekého města Tulum v tomto cenotu umývali svoje čtyřkolé miláčky. Potápění opět úžasné. Z potápění jsme se vrátili kolem 14:00 a měli jsme dost času, abychom při sklence dobrého moku probrali všechny zážitky. Navíc jsme se byli domácími pozváni k účasti na posvátném obřadu jarní rovnodennosti. Dýmil posvátný oheň, bubnoval posvátný buben, a někteří třeli mísu. Začalo pršet.

DEN 5. Paní domácí jsme přemluvili, aby nám snídani udělala už 7:15, abychom mohli vyjet na nejvyšší pyramidu v Cobě co nejdříve. Paní domácí lomila rukama, že tak brzy naposledy vstávala v roce 1972 a to jenom proto, že jí hurikám odnesl střechu, ale nakonec udělala vyjímku a snídaně byla nachystaná. No ale auto se kterým jsme měli cestovat se cestou k nám pokazilo, a tak jsme čekali do půl desáté na nové. Byl to sice levnější vůz, ale podle toho i menší. Tedy ramínko na ramínko jsme dojeli do Coby.  Většina nás využila služby půjčovny bicyklů a kolmo jsme se vypravili obdivovat památky. Za dvě hodinky jsme jsme všechno prohlédli a samozřejmě jsme se vyškrábali i na tu nejvyšší pyramidu. Věra nám nejdříve vysvětlila a pak i názorně ukázala jak učí vnoučata zdolávat schody. Všichni jsme stáli na vrcholu a odměnou nám byl skvostný výhled do dáli. Naobědvali jsme se po cestě zpět v lokálním bistru. Jídlo bylo výborné a nakonec i pivo přinesli od sousedů. Koupání v cenotu jsme vynechali. Jednak že bylo trochu pod mrakem a druhak jsme měli drobný časový skluz kvůli ranímu pozdnímu přistavení auta. A tak jsme se vypravili zpět k moři do městečka Puerto Aventure. Koukli jsme se na delfíny, lachtany a kapustňáky. Zvláště kapustňák mně byl velmi sympatický rychlostí svého pohybu a nahlas jsem zvažoval, že takto prožitý důchod by se mě líbil. Jana mě hned poopravila, že nelíbil. No ale zvířata to byla důstojná. Pak jsme se šli vykoupat na pláž. U některých mně připadalo, že nejsou pro koupání v dobré kondici a tak před vstupem do moře museli udělat holubičku. Františkova holubička byla nejkrásnější. Procházkou kolem přístaviště jsme se vraceli k autu. Při doplnění tekutin v restauraci si někteří dali i pizzu, co kdyby třeba nebyla večeře. No ale večeře naštěstí byla. Večírek byl kratší, protože výstup na pyramidu prostě unaví.

DEN 6. Další cenot byl tentokráte DREAM GATE, bylo avizováno, že je úžasně vybavený. Byl jsem zvědavý co to znamená, představoval jsem si různou vybavenost a ano trefil jsem se.

Bylo tam fakt krápníků hodně, kam se člověk podíval. Tady jsme dělali oba dva ponory. Nepotápěči tentokráte zůstali na ranních masážích na ubytku, aby se k nám přidali na odpolední šnorchlování se želvami. Po cestě z cenotu jsme se s Tomem nechali vysadit na hlavní cestě a místním autobusíkem jsme se přibížili do městečka Akumal, kam za námi ostatní dorazili potápěčskými auty. Poobědvali jsme v místní samoobsluze, kde i prodávali kuřata na tácku. Zřejmě zákaz konzumace piva v obchodě jsme nepochopili a trochu piva zkonzumovali. Kdo by jim španělsky rozuměl, když jinou řečí nevládnou. Trochu jsem jim to vrátil za toho řidiče s ruinami v Tulum. No a pak jsme se vydali na pláž. David i Štěpán mě dopředu upozorňovali, že je lepší neplatit místňákům za šnorchl se želvama, a že je lepší jít na konec pláže, kde želvy jsou taky. Navíc Brigita den předem na Googlu zjistila, že tam byla před čtrnácti dny stávka, a že tam želvy snad vůbec nebyly. No a pod tíhou všech těchto informací mně v hlavě znělo jen: neplať, neplať. A tak jsme to obešli zeširoka přes rozpadlý a opuštěný apartmány a nejen že jsme neplatili za šnorchlování se želvama, ale ani za vstup na pláž. Teda aspoň 10US jsme za všechny dali nějakýmu místňákovi který říkal, že můžeme jít dál. Překonavšíc všechny nástrahy jsme nakonec šnorchlovali, a někteří i želvy viděli. Zatím se nikdo nespálil.

DEN 7. Tentokrát nám klapla nejen snídaně na 7:15, ale i auto přijelo na čas, tedy 7:45 jsme už vyráželi do CHICHÉN ITZÁ. Cesta trvala přes dvě hodiny, ale bylo na co koukat. Místo trpaslíků tam mají sádrový ptáky, všude kolem cest tam mají rozvěšený ubrusy a hodně ptáků tam i posedává na sloupech. Centru mayské kultury [čičenitzá] jsme vzdali náš hold i tričkama, která jsme si na náš výlet nachystali. Na triku je vedle nápisu Mexiko mayskýma číslicema napsán letopočet 2018. No, a ne že bych Rasťovi, který čísla dodal, nevěřil, ale i tak zkušený člověk jako je Rasťo může v těchto číslicích lehce chybovat, tak jsme s Janou kontaktovali mexického zaměstnance institutu pro výzku mayské civilizace a ten nám přímo z triček přečetl číslo 2018. Tímto patří dík i univerzitě v Košicích, která ho výborně vybavila na život. Čtyři a půl hodiny jsme věnovali této krásné prohlídce. Viděli jsme nejen spoustu pyramid, chrámů, sportovní hřiště, tisíc sloupů, ale i přehršel stánků s hromadou serepetiček. No a tak není divu, že ani naše osvědčené shopperky ani nikdo jiný, se neubránil nákupům. I já jsem si koupil hudební nástroj, kterej dělá slušnej rámus. Vše jsme uzavřeli pozdním obědem a koupáním v cenotu. Po večeři jsem plánoval kandskou noc, ale nějak mně došla zubní pasta a tak jsme si u skleničky předávali zážitky z mystického CHICHÉN ITZÁ. A pak už jsme tak trochu balili, protože na druhý den ráno v 8:30 jsme měli nachystaný auto na naše nové ubytování.

DEN 8. Paní domácí se s námi loučila doslova se slzami v očích. Říkala, že takovou skupinu tam ještě neměla, a že je moc ráda, že nás poznala. A taky se moc těší, až zase přijedeme. Já jsem si toho moc vážil, i když někteří mě upozorňovali, že se takto loučí s každou skupinou. Rychle jsme tedy zajeli do našeho hotelu Playa Maya ve městě Playa Carmen, kde jsme nechali zavazadla a vyrazili jsme trajektem na ostrov Cozumel. Cestu na trajektu se nám pokoušel zpříjemnit svým vystoupením muzikant se svým originálním home-made hudebním nástrojem. Jeho záměr se nezdařil, ze začátku to dost dlouho montoval, ale cesta nakonec trvala cca 40 minut, tak se to dalo vydržet. Taxikem jsme přejeli na Playa Corona, kterou google uvádí jako jednu z nejlepších na šnorchl. Trošičku dýl jsme čeakli na obídek, který nám servírovali na břehu moře. Možná, že za zpoždění mohlo samozvané vystoupení našich dvou kulturistů R+T, kteří chtěli netradičními pózami zaujmout veskrze mužskou obsluhu. No a jaký to mělo důsledek asi nejlépe vystihuje Františkova reakce. Nicméně šnorchl byl úžasný, jídlo se taky podařilo, a při placení si už na nás nepřišli, protože jsme už zkušení Mexikanos a jejich fintičky známe. Při zpáteční cestě do přístavu nám do taxiku narazila motorka. Naštěstí se nikomu nic nestalo a ihned přistavili další taxik a my jsme pokračovali dál, aniž bychom se museli účastnit vyšetřování. Před trajektem jsme ještě dali krátkou procházku po centru hlavního města, a zpáteční trajekt byl naštěstí bez ranního umělce. Při příjezdu na hotel nás recepční upozornil, že máme sice zabukovaných 7 pokojů, ale oni že jich mají jen 6. Na náladě mně to neubralo a dlouho jsem byl trpělivý. Jana hrála zlýho a já hodnýho policajta. No a pak se to protahovalo, a že máme 4 bloky vzdálený hotel, a ať si vezmeme taxika a furt kdesi cosi. Tak jsem ho z té recepční budky mocným hlasem poslal před hotel, aby sehnal a zaplatil taxika, a aby mu vysvětlil, kam nás má zavézt. A už to pak šlo. Mezi tím jsem za něj v recepci krátce zaskočil.

DEN 9. Poslední potápění v cenotu, tentokrát se jmenoval CHIKIN HA. V překladu to znamená západní voda. Potápění taky super a na závěr jsme chvilku poseděli na bývalém obětním mayjském místě. V suchém cenotu bylo zapáleno na 50 svíček a na tomto opravdu magickém místě jsme Davidovi poděkovali za skvěle organizované ponory. No a on nám zase říkal, že už dlouho neměl tak ukázněnou slupinku, jakou jsme byli my. Tentokrát jsme tomu věřili všichni. No a tak jenom připomínám těm “některým”, že už nám podruhé v Mexiku říkají, jak jsme úžasní. Asi slušnej oddíl :-))

Nepotápěči měli tentokrát nakupování a prohlídku města Playa Carmen. No a potom přišel VEČER. Od Davida jsme si nechali doporučit restauraci, kam chodí spíše místní, abychom nasáli tu jejich atmosféru. Musím říct, že to byla opravdu dobrá volba. Ještě před návštěvou restaurace jsme probrali při nezbytné šíše všechny možné alternativy večera, a šlo se. Naštěstí nikdo neměl foťák a Jana měla malou kamerku - záběry nebylo vhodné do této zprávy použít. Tak jenom bez fotek uvádím pár důležitých bodů z toho večera:  
Jídlo opět pálivé, skvělé za slušnou cenu, na dva litry rumu už potřebujeme jenom 10 cocacol, postupně jsme zpívali a později večer i řvali písně: Vínečko bílé, Bez chleba nejde žít, Vysoký jalovec, Škoda lásky, padly i slovenské hity Išel Macek do Malacek, Černé oči jděte spát a pak jsme už šli. Po cestě na hotel jsme s Rastěm navštívili skákací hrad. Když jedna slečna viděla, jak se naše těla odráží od stěn hradu, tak se přidala ale nepočítala, že když my dopadneme na stěnu hradu, tak ji že to vymrští mimo hrad. Naštěstí nespadla na hlavičku. A pak jsme ještě uspořádali fotbalové utkání Mexiko : Česko. Na travnatém hřišti pod umělým osvětlením za Mexiko nastoupilo šest až osum urostlých fotbalistů ve věku 7-11 let (postupně přibývali). Za Česko nastoupil brankář Lukáš, obránce Petr, útočník Laďa a filmující hrající libero Jana. Náš věk v zápise z utkání není uveden. Po napínavém průběhu utkání, které někteří naši borci odehráli prakticky na hranici sebeobětování, jsme rozluštili fotbalovou tajenku a vyhráli 3:1. Hned vedle hráli basketbalisti. Taky jsme se chtěli přidat, ale byli dost vysocí, tak jsme je nechali, ať si hrají sami. S Janou jsem se ještě účastnil asi půl hodiny místní lekce Salsy a myslím, že náš instruktor Róbert by koukal :-)

DEN 10. Vstávání bylo malinko rozpačité, a ani moc nevadilo, že snídaně v tomto hotelu byla skromnější. Tento den jsme se rozprchli do všech koutů města. Někdo šel na pláž, někdo nakupovat, někdo na procházku podél moře a někdo do parku Xcaret. Večeře proběhla v opět doporučené, tentokrát rybí restauraci, kde jsme měli zamluvené místo. Jídlo super, ale alkoholu bylo méně a účast taky nebyla hojná. Někdo měl spálený břuch, někomu se nechtělo a já jsem prostě před večeří usnul :-(

DEN 11. Vyklizení pokojů do 11 hod. Tedy po snídani jsme zabalili a ještě se šli rozloučit s mořem. Mně se stal malý exident, při vstupu do rozbouřeného moře mně praskly plavečky a musel jsem je nechat v Mexiku. Udělali jsme poslední společnou fotku, dopili poslední zbytky a zapálili šíšu. Auta přijela na čas v 15:30. Na letišti jsme byli plánovaně o hodinu dříve a odbavení proběho bez obtíží, i když kila našich zavazadel po přibalení důležitých věcí, které jsme si museli koupit na památku, byla trochu navíc. No ale někteří museli i ruksak prikúpiť…

DEN 12. přistání v Paříži a několikanásobná kontrola příručních zavazadel nám trochu vzala náladu, ale jen na chvilku. Let do Prahy jsme většinou prospali. Na letišti zrovna mně a Janě ještě prohnali všechny kufry rentgenem, a pak jsme se loučili. Třema autama jsme se vydali po D1 do Brna. A to, že jsme se všichni ještě setkali na 95km na stejné pumpě na jídle jenom dokazuje, že jsme byli, dotřetice řečeno, skvělá skupina. Všem zúčastněným bych chtěl závěrem moc poděkovat za skvělý optimistický přístup. A že mně bylo opravdovou ctí prožít s vámi naši skvělou dovolenou. 

Petr